Dovolená v Itálii u Lago di Garda.

Jen tak pár dokumentárních obrázků do rodinného alba z výletu do severní Itálie.
Nehledejte v tom žádný umění, není tam :-) Kopce a údolí kolem jezera mají tu zásadní vlastnost, že jsou v létě neustále v nefotogenickém oparu, který během dopoledne přechází v neproniknutelnou mlhu :-)

Že bude v Itálii v červenci vedro jsme tak trochu čekali, ale že nás čeká malá demoverze pekla, to bylo překvapení. Starousedlíci tvrdili, že je nejteplejší začátek prázdnin za posledních šedesát let. Zjevně jsou na leccos zvyklí, ale tohle bylo i na ně dost.

Sobota 4.7.2015

Vyrážíme po páté hodině ráno, Prahou projíždíme v pohodě, před Rozvadovem už je v autě dostatečné vedro a je tedy čas na zapnutí klimatizace. Zjišťujeme, že klimatizace prostě nefunguje, fouká horký vzduch a tváří se, že je všechno v pořádku.
Přes Německo je cesta slušnej horor. Venku je 37°C ve stínu, v autě to raději neměříme. Kolem Mnichova a přes Mnichov dvouhodinová kolona. Před Insbrukem zastavujeme v lesích u krásného potoka a ani se nám nechce dál.

Před Brennerským průsmykem bereme poslední "levný" benzín u Shellky (43 Kč/litr), chvíli se couráme po okolí a od zvláštní dálniční kaple obdivujeme hory a Europabrücke. Pak pokračujeme na jih.

Do Rivy dojíždíme v osm večer, furt je vedro k padnutí. Bez klimatizace je to fakt boj o život. Nicméně dojeli jsme v pořádku a ubytování, přímo v historickém centru Rivy, je skvělé. Milá slečna domácí Emily nás už čekala, dala nám povolení pro vjezd do pěší zóny a tak jsme byli konečně na tý dovolený :-) Vyrážíme do již potemnělého města a dýcháme z hluboka.

První setkání s jezerem velikosti menšího moře

Večerní přístav

Hrad La Rocca di Riva (nyní muzeum)

Večer vytahujeme tvarohový dort s malinami, který je po vypečené cestě překvapivě ve slušném stavu a dárky a slavíme Terčiný narozeniny.

Neděle 5.7.2015

S prvními ranními paprsky v údolí vyrážíme na prohlídku města, které je po prohýřené noci nádherně klidné, svěží a téměř bez lidí. Svěžest vydrží asi osm minut a začíná výheň :-)

Náš dům v centru na Plazza Cavour. Blízká věž se pyšní čtyřmi mohutnými zvony, které vyvzvání poprvé ráno v sedm hodin a naposled večer v osm. Během dne se zvoní tak nějak průběžně pořád. Zvuk je to nádherný, majestátní a z počátku překvapující. Spousta těžkého kovu v démonické harmonii. Emily tomu říká "heavy metal" :-)

Dopolední pohoda v Riva del Garda.

Konečně jsem taky na fotce :-)

V pozdním odpoledni se škrábeme na Il Bastione, hradební věži stojící na úpatí hory Rocchetta. Věž je jedním ze symbolů města Riva del Garda. Byla postavena na obranu města a jeho obyvatel již na začátku XVI. století, na konci benátské nadvlády. V roce 1703 byla věž zničena francouzskými vojsky vedenými generálem Vendome.
K věži vede příkrá stezka mezi černými borovicemi a olivovníky. Od hradu je krásný výhled na Rivu až k Arcu a na celý severní konec jezera.
Nahoře nás zastihuje bouřka doprovázená deštěm, pohříchu však velmi krátkým a teplým.

Dolů do města se vracíme až večer.

Pondělí 6.7.2015

Pár obrázků z Rivy v prvních slunečních paprscích. Kolem šesté hodiny ranní je teplota ještě příjemná.

Po osmé hodině parkujeme v Malcesine přímo u lanovky na Monte Baldo. Parkoviště je to poměrně drahé, ale aspoň pod střechou. Takhle brzy ráno ještě nejsou žádné fronty a jdeme rovnou k lanovce. Zpáteční jízdenka pro čtyři nás stojí 60 euro. Lanovka je rozdělená na dva úseky a převýšení je asi 1700 metrů.
Kabina na horním úseku se otáčí a člověk v klidu shlédne celé panorama a nemusí se tlačit k jednomu oknu.

Jdeme na tůru na vrchol Cima delle Pozzette (2135 m.n.m.). Výhledy jsou krásné a teplota o fous lepší než dole. Pofukuje a chození po horách je prostě fajn.

Fotka samospouští. Urputně zatuhuju břicho. Potměšilý vítr mi nafukuje triko na ještě větší pupek než ve skutečnosti mám :-)

Vysokohorská paráda.

Legolas vyhlíží skřety z Mordoru.

Přes lehký větřík si neuvědomujeme, že slunce pálí jak o život a jsme propečení well done.
Asi hodinová fronta na lanovku dolů na sluničku nás doráží. Jdeme se projít do Malcesine.
Dominantou města je hrad Castello Scaligero s opevněním ze 13. století a starou středověkou věží. Opevnění hradu vybudoval rod Scaligerů, který v oblasti vládl v průběhu 13. století. Dále se v městě nachází kostelík svatého Štěpána z 8. století a kostel Santa Maria di Navene z 11. století.

Domů se vracíme večer.

Úterý 7.7.2015

Balíme si svačinu do batůžku a vyrážíme do sousedního městečka Arco.

Arco je menší, ale klidnější město než Riva. Vysoko nad městem se na skalním útesu tyčí krásný hrad. Výstup na hrad rozhodně neměl být jednoduchý, proto ho také stavěli na skále, nápad sápat se nahoru ve čtyřicetistupňových vedrech by ale jistě předčil škodolibé představy stavitelů.

Hrad pochází ze 7. století n.l. a měl střežit údolí řeky Sarco, kudy procházela vojska mířící ze severu na Pádskou nížinu. Měl celkem 4 vstupní brány, z nichž se do současnosti dochovala pouze jedna. Ta byla vybavena padacím mostem. Hrad je zobrazen na mnoha obrazech, z nichž nejslavnější je od Albrechta Dürera, který je uložen ve francouzském Louvre. Od počátku 18. století byl opuštěn až do roku 1879, kdy zeměměřič Giuseppe Caproni vytvořil plán rozsáhlé rekonstrukce, která dala komplexu někdejší podobu. Po skončení první světové války byl hrad převeden z vlastnictví německého knížecího rodu do správy státu. V roce 1927 hraběnka Giovanna d'Arco, Markýza z Bagno hrad zakoupila a stala se výhradní majitelkou. Od roku 1982 je pak hrad pod správou města Arco a probíhají na něm rozsáhlé rekonstrukce a obnovy.

Tom vaří výborné spaghetti pomodoro. Lehké chardonnay navrací svěžest po vypečeném dni.

Středa 8.7.2015

Brzy ráno vyrážíme na výlet do Benátek. Čeká nás asi 200 kilometrů, většinou po dálnicích. Dálnice jsou hodně plné a všichni jezdí jako italové.

Kolem deváté hodiny konečně přijíždíme na parkoviště Tronchetto. Parkovné na celý den je 21 euro. Přímo od parkoviště jede klimatizovaný bezpilotní vláček na Piazzale Roma za 1,5 eura na osobu. Trochu se zatahuje a je dusno a vedro jak v prádelně, ale jsme v Benátkách a to za trochu nepohodlí stojí:-)

Výhledy kazí tradiční opar z vedra, kanály trochu smrdí, ale stejně je to krásný.

První gondoliér vyhlíží turisty.

Chvíli se držíme turistických tras, ale brzy opuštíme velký kanál a užíváme si Benátky zastrčených uliček, kanálů a skoro bez lidí

Téra a Toma :-)

Samozřejmě musíme navštívit i ta nejznámější místa a stavby. Benátky jsou nádherné, jen kdyby nebylo nesnesitelné vedro, všechno fotitelné nebylo v oparu a nebyli by tam lidi :-) Příště Benátky leda v brzkém jaru nebo za pozdně podzimních plískanic.

Překvapení gondoliéra, když mu do lodi naskočila šestičlená americká rodinka, která v součtu měla jistě nejmíň osmset kilo, bylo veliké. Nicméně zachoval se jako profesionál a neutekl. Jen při vyjíždění málem zlomil veslo.

Srovnat horizont u fotek z Benátek je obtížné. Každý dům padá na jinou stranu. U některých staveb je to, že ještě stojí malým zázrakem.

Zadními uličkami se pomalu vracíme kolem C.& K. námořní akademie (Kaiserliche und königliche Marine-Akademie) zpátky k parkovišti.

Řádně utahaní, ale plní zážitků se vracíme na ostrov Tronchetto. Akorát se spouští průtrž mračen s kroupami jak hrachy. Kýžené ochlazení se ale nekoná a bouřka brzy přejde. Odjíždíme z Benátek a až doma se dozvídáme, že jsme ujeli tornádu.

Cestou do Rivy se rozhodujeme ještě navštívit Veronu. Jedeme v podstatě okolo a ještě není moc pozdě.
Hned po sjezdu z dálnice vidíme, že nejsme sami koho to napadlo. Čtyři kilometry do centra jedeme jeden a půl hodiny. Bez klimatizace. Posouváme se po centimetrech, stojíme na zelenou, italové troubí jak o život a jezdí podle pravidla "čára není zeď a červená na semaforu je pouze informativní"

Nakonec do centra dojíždíme až skoro za tmy. Upečení a trochu na šrot. Nicméně Verona je krásná i tak a nakonec jsme rádi, že jsme to podnikli.

Na zdi synagogy jsme objevili gekona zedního, neuvěřitelně roztomilou ještěrku :-)

"Jůliin" balkón a stovky metrů čtverečních zdí popsaných milostnými vzkazy.

Čtvrtek 9.7.2015

Šárka je decimována sluneční alergií, tak vyrážím jen s Terkou a Tomem na zříceninu hradu Penede u obce Nago.

Hrad stojí na skalnatém výběžku s výhledem na severní část jezera Lago di Garda . Vzhledem ke své strategické poloze bylo místo osídleno od starověku. První zprávy o středověkém hradu jsou z roku 1210, kdy byl hrad přidělen k rodině d'Arco. Mezi lety 1272 a 1340 se dostal pod kontrolu rodiny Castelbarco, následně pak Scaligeri a Visconti . V roce 1438 si hrad podmanila vojska žoldáka Erasmo da Narni, známého jako Gattamelata. V roce 1509 armáda císaře Maximiliána I. Habsburského vrátila hrad pod tyrolskou nadvládu. V roce 1703, stejně jako mnoho jiných hradů v této oblasti, byl Penede zničen vojsky generála Vendôme za války o španělské dědictví a nikdy již nebyl přestavěn. Během první světové války na kopci a na zámku byly postaveny zákopy a instalováno postavení dělostřelectva.

Cestou k hradu se otevírá spousta nádherných výhledů na jezero.

Po obědě jdeme upadnout do jezera. Fouká vítr a na jezeře jsou půlmetrové vlny. Vedro je ale stále k padnutí.

K večeru vyrážíme do Sirmione podél západního břehu jezera.

Místo, kde dnes leží Sirmione, bylo osídleno už v 5. tisíciletí př. n. l. Městem se stalo v 1. století př. n. l. V 5. století potom získává opevnění a dostává se pod kontrolu Verony a Bresci. V průběhu pozdního středověku se stane důležitou pevností Scaligeriů pro svou výhodnou strategickou pozici. Právě z této doby pochází hrad Castello Scaligero (1277 - 1278). V roce 1405 potom přechází Sirmione pod kontrolu Benátské republiky.

Nejmenší možný kopeček zmzliny v Itálii :-) Mimochodem ta zmrzlina je prostě vynikající.

Pátek 10.7.2015

Brzy ráno jedeme do kopců k jezeru Ledro, šestset metrů nad jezerem Garda. Je krásně a u jezera není vůbec nikdo. Voda je průzračná a teplá. Nejlepší koupání v životě.

Jdeme do muzea v Molina di Ledro (Museo delle Palafitte). Na jižním břehu jezera se v roce 1929 vynořilo, následkem snížení vodní hladiny při otevření vodní elektrárny v Riva del Garda, přes deset tisíc dřevených kůlů, které podávají svědectví o jedné z nejdůležitějších osad starověku v Evropě. Muzeum kůlových staveb uchovává předměty a řemeslné nástroje, které zde byly nalezené.

Praktická zkouška života v osadě z doby bronzové. Jo, šlo by to :-)

V jezeře zcela nerušeně plavou odhadem metroví "kapři", působí impozantně.

K večeru jedeme znovu na hrad Penede, tentokrát i se Šárkou a taškou plnou jídla na krásnou hradní večeři vysoko nad jezerem.

Sobota 11.7.2015

Ráno před sedmou nastupujeme na cestu zpátky.

Hned v prvních serpentinách zablokuje silnici nehoda kamionu a autobusu a tak to objíždíme přes Arco. U mýta za brennerským průsmykem nám obsluha vrací o dvacet euro míň což nás trochu rozladí když to zjistíme, ale pokračujeme dál a snažíme se neupéct zaživa. Kolem Mnichova tradičně kolona asi na hodinu. V Praze na štěrboholské radiále další skoro hodina. Doma jsme po osmé.

Stálo to za to!