Další malá odpočinková dovolená u našich jižních sousedů.

Půlku léta jsme plánovali dovolenou v Julských Alpách ve Slovinsku, abychom to na poslední chvíli změnili na tradiční "naše" Alpy kousek pod Salzburkem.

Salcbursko (správně česky Solnohradsko, německy Land Salzburg) je jednou z devíti spolkových zemí Rakouska. Jejím hlavním městem je Salzburg. Největší řekou, která zemí protéká je Salzach, která protéká i samotným městem Salzburgem. Nachází se zde také nejhlubší údolí v celém Rakousku – Liechtensteinklamm, a to poblíž města Sankt Johann im Pongau. Na ploše o rozloze 7 154 km² tu žije 515 327 obyvatelů, většinou Rakušanů.

Na jihu země se táhnou Centrální Alpy, konkrétně masiv Vysokých Taur s mnoha třítisícovými vrcholy, na východě a severu pak Dachsteinský masiv a Berchtesgadenské Alpy.

Fotografie v tomto deníku byly pořízeny aparátem Canon G7X a telefonem Samsung Galaxy S7 Edge,
panoramatické fotky jsou z přístroje Ricoh THETA SC. Fotografie ubytování jsou z Booking com.

Sobota 25.8.2018

Krkonoše - Praha - České Budějovice - Linz - Salzburg - Bad Gastein. Autem cca 600 km

Po dlouhých úmorných vedrech se konečně trochu zatáhlo a než jsme dojeli do Prahy začalo vydatně pršet. Cestou, i vzhledem k počasí, nebylo moc kde stavět, a tak jsme poměrně záhy dorazili do cíle do obce Badbruck u Bad Gasteinu.

Ačkoli jsme ubytování začali shánět až na poslední chvíli, měli jsme veliké štěstí a přes Booking jsme sehnali Starou kovárnu (Alte Schmiede) na krásném místě s velmi milými a ochotnými majiteli a dokonce za přijatelnou cenu.

Ubytování bylo prostorné, čisté, v krásném domě s vlastním parkováním a dojeli jsme i výrazně dříve než jsme čekali.

Pršelo jen se lilo a nám se to líbilo :-) Po měsících veder to bylo velmi osvěžující. Trochu starosti nám dělal prudký alpský potok tekoucí hned za barákem, který hučel po skalinách a hladina stoupala přímo před očima.

Trochu jsme se zabydleli a vyrazili na procházku podél řeky do centra Bad Gasteinu a taky ulovit kešku u vodopádu. Pršelo furt a my jsme si to užívali.

Neděle 26.8.2018

Badbruck - Bad Gastein a zpátky. Pěšky celkem asi 10 km

V noci přestalo pršet a ráno nás čekalo krásné vánoční probuzení. Hustě chumelilo a trochu mrzlo.

Nemůžu napsat, že se tiše snášel sníh, protože rozvodněný potok pod okny řval jak na lesy.

Oblékli jsme péřovky a kulichy a vyrazili autobusem do kopců k nádraží v Bad Gasteinu. Stavěli jsme sněhuláky, koulovali se a vůbec si užívali typické srpnové radovánky.

Když už jsme byli dost zmrzlí koupili jsme si u stanice lanovky Salzburgerland kartu, která umožňuje vstup do lázní, muzeí, jízdu spoustou lanovek apod. v ceně 66 ojro na osobu a šest dní a vyrazili ji využívat, co to dá :-)

Kdysi jsem na pouti viděl malého chlapečka, který se moc chtěl projet na dětském kolotoči v červeném autíčku. Mamince se zdála cena za takový zážitek nepřiměřeně vysoká, ale nakonec smutnému chlapečkovu kukuči podlehla. Chlapeček se pyšně usadil do autíčka a láskyplně uchopil volant. Kolotoč se rozjel a maminka se rozeběhla spolu s ním, klusala podél autíčka a když viděla, že chlapeček sedí jako pecka, počala ho hlasitě nabádat k lepší práci s volantem: "Toč s tím, toč s tím, ať to využiješ". Toto zvolání se stalo naším mottem příštích dnů, kdy jsme v tlusté brožůrce ke kartě vyhledávali atrakce a točili s nimi :-)

Hned naproti nádraží v Bad Gasteinu jsou nádherné termální lázně Felsentherme Bad Gastein vykutané ve skále. Horká voda ve venkovních bazénech spolu se spoustou sněhu je balzám na duši i tělo. Brodit se v mokrých plavkách a bos v deseti centimerech sněhu mezi zasněženými palmami, abych mohl cvaknout fotku, je zážitek téměř surrealistický :-)

Řádně vylouhováni jsme se vydali zimní krajinou zpátky do údolí.

K večeru se vyjasnilo a mírně oteplilo, tak jsme vyrazili na procházku údolím. Dole už sníh roztál a jasně zelená tráva, kterou od nás už vůbec neznáme, krásně kontrastovala se zasněženými kopci v okolí.

Termální pramen přímo na ulici ve městě.

Pondělí 27.8.2018

Bad Gastein - Werfen - Wagrain - Altenmarkt in Pongau - Bad Gastein. Autem cca 170 km, pěšky cca 10 km

Historicko-turisticko-povalovací etapa. Včera byla nefalšovaná zimní pohádka, dnes ráno mlžné jaro a odpoledne třeskuté léto.
Točíme s tím, točíme.

První zastávkou je nádherný alpský hrad Hohenwerfen.

V minulosti hrad střežil cestu kolem řeky Salzach před nepřáteli, zejména proti silám německého krále Jindřicha IV., sloužil i k vybírání mýta z přepravovaného zboží. Opevnění bylo postaveno v letech 1075 až 1078 na popud arcibiskupa Gebharda von Felsenstein. Dnešní podoba hradu pochází z roku 1570, kdy byl hrad po velkém požáru znovu vybudován. Pevnost byla používána i jako státní vězení. Pravidelně zde byli vězněni i vysocí šlechtici včetně vládců země jako byl arcibiskup Adalbert III. v roce 1198, hrabě Albert z Friesachu v roce 1253, štýrský guvernér Siegmund von Dietrichstein, zajatý vzbouřenými rolníky v roce 1525 a princ arcibiskup Wolf Dietrich Raitenau, který zde zemřel v roce 1617 po šesti letech věznění.

Na prohlídku hradu jsme dostali audioprůvodce v češtině. Při prohlídce se prochází kaplí, černou kuchyní, vězením, mučírnou, vylezli jsme i do zvonice, kde je 4412kg těžký zvon Burgahnl, odlitý roku 1568 v Insbrucku. Ze zvonice je nádherný výhled na údolí Salzachtal. Kolem údolí se tyčí vrcholky pohoří Tennengebirge. Na věži jsou stále funkční hodiny z roku 1720.

Trochu děsivá zombie.

Ale průvodkyně je stylová a milá.

Na nádvoří - myší volně otočná fotka 360°.

Hohenwerfen - Spherical Image - RICOH THETA

V hradní zahradě probíhá dvakrát denně letová ukázka dravců. Sokolníci chodí mezi lidmi a ptactvo jako kráva prolítává, a v případě supů a kondorů, prochází mezi diváky. Zážitek je to veliký. Snažit se ale útočícího sokola vyfotit kompaktem je dost dřina.
Sokolníci občas hodí mrtvé kuře mezi děti a odevšad se slétnou dravci a děti ječí hrůzou. Docela legrace :-)

Jedeme do Wagrainu a dlouhou lanovkou s trochu nepochopitelným názvem Flying Mozart stopupáme skoro do dvou kilometrů nad mořem. Tady je stále spousta sněhu a je tu božsky. Výhledy jsou dechberoucí.

Na hřebeni jsou šikovné dřevěné dalekohledy (od daleko hledět, ne přibližovat) se štítkem, na co se člověk kouká.

Nepočítali ovšem s turisty trpaslíky :-)

Pár nenucených momentek s Dachsteinem.

Na kopci - myší volně otočná fotka 360°.

kopec - Spherical Image - RICOH THETA

Fakt, Flying Mozart :-)

Dostatečně vyluftovaní jedeme do Altenmarkt in Pongau do termálních lázní Erlebnis-Therme Amadé . Spousta různých bazénů s různě teplou a různě slanou vodou (teplota až skoro 40°C a až 3% soli, krapet přesolená polévka), různé masážní proudy a divoká řeka.
Fakt úžasný odpočinek.

Úterý 28.8.2018

Bad Gastein - Uttendorf - ledovec - Zell am See - Bad Gastein. Autem cca 180 km, pěšky cca 20 km

Skutečná vysokohorská turistika a posléze nezbytné povalování u vody.

Ke spodní zastávce lanovky na ledovec Talstation der Weißsee Gletscherwelt musíme nastoupat autem do nadmořské výšky 1482 metrů. Horská silnice s miliónem serpentin vedoucí z Uttendorfu je určitě skvělá pro osly a muly, ale pro auto je to fakt výzva, zvlášť když je v protisměru zájezdní autobus (jak se tam probůh dostal?).
Děsně jsem si to užíval :-)

Lanovkou stoupáme ve dvou úsecích kolem Zeleného jezera do výšky 2300 mnm.

Už výhledy z lanovky jsou prostě nádherné.

U jezera Weißsee.

Původně jsme se chtěli vysápat na Medelzkopf (2762 mnm) od jezera po svých, ale nečekaná sněhová nadílka nám trochu zkřížila plány. V návějích bylo i přes metr měkkého sněhu a tak jsme rádi využili přibližovací sedačkovou lanovku do asi 2500 mnm (ano, také v ceně Salzburgerland karty, točíme s tím :-))

Slunce maluje ve sněhu azurovou nádheru.

Všude na kopcích jsou mraky kamenných mužíků. Každý kdo najde volný kámen musí ho položit na jiný. Je to sice nesmírně dekorativní, ale fauna a flora hor z toho nadšená není.

:-)

Bouďák Climbing Team. M.P.

Všichni staví mužíky, tak my postavíme sněhuláka :-)

Opět dole u jezera Weißsee.

Pohled zpátky k ledovci.

Květena taky srpnový sníh nečekala.

Chvíli se kocháme u prostřední stanice lanovky, kolem Zeleného jezera.

Nádherné výhledy cestou zpátky do údolí.

Na cestě do Bad Gasteinu se stavujeme u jezere v Zell am See. Voda je teplá a výhledy krásné.

Středa 29.8.2018

Bad Gastein - Salzburg - Bad Gastein. Autem cca 180 km, pěšky cca 15 km

Toulání po pamětihodnostech, hrady, zámky, zahrady, gastronomie ...

Auto necháváme na záchytném parkovišti P&R Salzburg Süd a jedeme trolejbusem na zastávku Mozartsteg. Přes most se vydáváme do historického centra na Mozartplatz.

Okolo Salzburského dómu pak míříme na lanovku/výtah nahoru na hrad.

Posmrtná maska našeho slavného vojevůdce Josefa Václava Antonína Františka Karla hraběte Radeckého z Radče.

Odkrytí dřívější citlivé přestavby.

Výhledy zamlžené, ale daleké. (ThetaSC)

Znaveni couráním po městě si necháváme od strejdy Gůgla poradit dobrou a echt rakouskou hospodu. Nalézáme přímo v centru Zipfer Bierhaus s výborným pivem. Dávám si vídeňský řízek jak sloní ucho s brusinkami a Šárka tradiční hornorakouské Innviertler Speckknödel im Pfandl serviert, mit Sauerkraut und bierigem Kümmel-Saft. Směle doporučuji.

Zkouším zase fotit nějaké náhodné lidi. Jen tak street photo :-)

Neuvěřitelné vánoční ozdoby najmě tvořené z vyfouknutých vaječných skořápek. Velikonoční Vánoce? Proč ne?

Procházíme městem až do zahrad u zámku Mirabell. Zámek sám je sídlem magistrátu a barokní zahrady jsou krásným místem k odpočinku v uspěchané době. Název Mirabell je ženské italské jméno, které tvoří dvě slova: přídavné jméno mirabile (obdivuhodný, skvělý, úžasný) a podstatné jméno bella (kráska, krasavice).

Spojení :-)

Vydáváme se na zámek Hellbrunn, patřící mezi nejkrásnější renesanční zámky severně od Alp. Zámek se nachází na jižním okraji Salzburgu na úpatí hory Hellbrunn. Pro arcibiskupa Marka Sittica jej v roce 1612 vystavěl italský architekt Santino Solari.

Letohrádek je obklopen nádhernými zahradami s fontánami a vodotrysky, tzv. vodními hrátkami. Tvoří je stovky skrytých trysek a záludných fontán, které postříkají návštěvníky ve chvíli, kdy to vůbec nečekají. Zcela suchý neodejde asi nikdo. :-) Více než 400 let staré vodní mechanismy jsou mnohdy roztomile nevkusné, ale celé to působí velmi impozantně.

Děti si vodu velice užívají.

Kompletně rozpohybované a ozvučené, a to všechno jen na vodu.

Vtipnými úskoky a krytím v terénu jsem se zkropení vyhýbal téměř až do konce prohlídky. Když jsem svižně jak lasička podběhl znenadála se objevivší slavobránu z desítek vodních trysek, vítězoslavně jsem si zavýskl a dostal plnou čelní palbu z trysek, které jsem přehlédl. V šoku jsem jen stihl zmáčknout spoušť foťáku. Objektiv jsem pak sušil a čistil asi půl hodiny :-)

Návštěvu jsme zakončili výbornou kávou a bio čajem v zámecké kavárně. Pěšky jsme se pak přesunuli asi pět kilometrů, přes parky a zahrady zpátky na záchytné parkoviště a jeli "domů".

Čtvrtek 30.8.2018

Bad Gastein - Zell am See - Krimml - Zell am See - Bad Gastein. Autem cca 100 km, vláčkem cca 100 km, pěšky cca 15 km

Velmi mokrá návštěva nejvyšších vodopádů v Evropě.

Od rána hustě prší. Autem jsme dojeli do Zell am See na zastávku úzkorozchodky Pinzgauer Lokalbahn. Vláčkem jsme za necelou hodinu a půl dojeli do Krimmlu. Na nádraží jsme počkali na příjezd parního vlaku, který jsme předjeli cestou.

V nepřestávajícím dešti jsme se vydali k těm nejvyšším vodopádům v Evropě a podívaná to je skutečně spektakulární.

V pláštěnkách jsme se vydrápali asi 300 výškových metrů do střední části vodopádů. Pláštěnky sice nebyly schopné zadržet všechnu tu vodu z nebe, za to spolehlivě zadržely všechnu vlhkost z nás. Těžko posoudit, zda bychom nebyli sušší, kdybychom šli v plavkách :-) Horký čaj dělal co mohl, ale okolní teplota poklesla na asi sedm stupňů a jektali jsme velmi.

Naštěstí přesně po čaji přestalo pršet a cestu dolů jsme si užili se spoustou výhledů na bouřící vodu.

Fakt docela síla. Já vím, video na výšku, ale jak jinak takovouhle věc? :-)

Zpátky na nádraží lokálky jsme šli krásnou lesní turistickou cestou, která byla pohříchu velmi málo značená. Naše turistické značky jsou prostě nedostižné. Tohle byla první značka po asi pěti kilometrech a na několika rozcestích jsme si házeli eurem, kam to asi vede. Naštestí jsme to jistili přes GPS a mapy cz. Zdravíme a děkujeme.

Ačkoli jsme měli ještě v zásobě několik cílů, byli jsme utahaní jak koťata a v Zell am See jen přesedli do auta a jeli bydlet.

Pátek 31.8.2018

Bad Gastein - Stubnerkogel - Bad Hofgastein - Bad Gastein. Autem cca 15 km, pěšky cca 5 km

Závěrečné točení. Trochu hor a trochu válení se v horké vodě.

Ráno trochu prší a předpověď slibuje, že kolem poledne bude pršet hodně. Vydáváme se do Bad Hofgasteinu, že vyjedeme lanovkou nad mraky na Schlossalm. Podle webu lanovka jede a moc se na nás těší. Na místě zjišťujeme, že místo dolní stanice je monstrózní staveniště velikosti menší obce a že lanovka pojede až v zimě. Tak jo. Jedeme nahoru do Bad Gasteinu a jdeme na lanovku na Stubnerkogel. Mraky jsou všude a jestli bude nahoře hezky nikdo neví.

Při stoupání nahoru máme krásný výhled na termální lázně Felsentherme, kde jsme byli v neděli.

Ani vrcholkům Alp se nevyhnul umělecký masakr motorovou pilou. S odkazem na naší oblíbenou limonádu jsme mu říkali Almdudler.

Na vrcholku Stubnerkogelu (2246 mnm) bylo větrno a sychravo s občasnými poryvy ledového deště. Prostě nááádhera. Moc jsme si to užívali.

Sto čtyřicet metrů dlouhý a metr široký visutý lanový most přes rozeklanou strž na útes na druhé straně.
Až 28 metrů nade dnem údolí s průhlednou roštovou podlahou.

Cestou zpátky do údolí se postupně noříme do mraků a je to krásné.

Dost bylo turistiky. Je na čase naložit se do horké vody. Sjíždíme dolů do Bad Hofgasteinu a na čtyři hodiny mizíme v termálních lázních Thermenwelten.

Sobota 1.9.2018

Bad Gastein - Linz - Dolní Dvořiště - Krkonoše. Autem cca 600 km

Návrat do vlasti.

Od rána opět hustě prší. Vlastně je to dobře, jinak by se nám odtud ani nechtělo. Celých šest set kilometrů jedou stěrače naplno a nijak moc záživné to není. Chtěli jsme se zastavit v Táboře u Ambrože na kvalitní italskou kávu, ale bohužel byl někde v luftě taky.

Doma. Zahrádka přežila a dokonce se trochu zazelenala. Sláva nazdar výletu

P.S. A jak jsme s tím točili, abychom to využili? Na kartu za 66 ojro jsme využili "volných" vstupů a jízdenek za více než 220 ojro každý. Takže myslím, že dobrý :-)