Po dlouhých a těžkých bojích o cíl letošní výpravy jsme se nakonec rozhodli pro Galicii. Země je to podobná oblíbenému severnímu Portugalsku a Bretani, se spoustou památek, a to i megalitických a s přívětivým podnebím. V Galicii prší průměrně jen 300 dní v roce.

Expediční tým letos čítal devět průzkumníků, což je maximum, co jsme ještě schopní přepravit jedním expedičním vozidlem. Příště už asi budeme muset zamluvit autobus :-)

Personální zajištění expedice: já jakožto dokumentarista a navigátor, velitel Honza, řidič expedičního vozidla Míra junior, ekonom a pokladník Slávek, umělec a sommeliér Ondra, technické zabezpečení Míra senior a Milan, právník výpravy Zbyšek, a všestranně nadaný Pepa.

V zájmu zachycení událostí je zde i spousta fotografií, které bych normálně nevystavoval, ale bez kterých by mohly některé vzpomínky zapadnout, tak buďte shovívaví :-) Fotografie v tomto deníku byly pořízeny aparátem Canon G7X a telefonem Samsung Galaxy S7 Edge.

V tomto dokumentu jsou použity částečně texty z velitelova itineráře,
nějaké texty z Wikipedie a dalších zdrojů na netu
a také rychlopalné kresby od Ondry.

Galicie je země na severozápadě Pyrenejského poloostrova a jedno ze 17 autonomních společenství Španělska. Na severu a západě je Galicie ohraničena Atlantským oceánem, na jihu Portugalskem, na východě Asturií a Leónem. Úředními jazyky jsou galicijština a španělština.

V Galicii žije 2,78 milionů obyvatel. Člení se na 4 provincie: A Coruña, Lugo, Ourense a Pontevedra. Hlavním městem je Santiago de Compostela, které je od středověku významným poutním místem, cílem Svatojakubské cesty.

Sobota 13.5.2017

Z Prahy odlétáme v 13.00 s ČSA, let OK712 do Porta.

V Portu přímo na letišti máme přistaven krásný nablýskaný Mercedes Vito od nové společnosti Movyng. Auto je slušně vybavené, dva měsíce staré a jednání s reprezentantkou půjčovny je až překvapivě rychlé a milé

V autě zjišťujeme, že Míra má sice aktualizovanou navigaci, ale nemá v ní Portugalsko a Španělsko, Slávkova navigace je lepší, ale nemá silnici u našeho ubytování a tak jsem se stal navigátorem se svým telefonem.

Cesta do Santiaga je malebná a díky dálnicím velmi rychlá. Chytá nás první galicijská přeprška v níž stěrače nestíhají ani na nejvyšší rychlost a která trvá asi hodinu a půl. Kolem osmé místního času dorážíme do Tea a ubytování je skvostné, každý máme svůj pokoj. Majitelé jsou příjemní a vůbec si není na co stěžovat.

Ze sousedství nás hlídají dva nerozluční kamarádi. Bohužel hlídají velmi nahlas i ve čtyři v noci.

Sobota 13.5.2017

Celodenní průzkum města Santiago de Compostela

Santiago de Compostela je od roku 1982 hlavní město autonomního společenství Galicie. Zaujímá plochu 223 km² a čítá přes 95 000 obyvatel. Od středověku je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. V roce 2000 bylo spolu s Prahou Evropským hlavním městem kultury.

Santiago de Compostela bylo založeno na přelomu 4. a 5. století. Název města je odvozen z latinského Campus Stellae, tj. hvězdné pole resp. Mléčná dráha.

V katedrále v Santiagu de Compostela jsou uloženy ostatky svatého Jakuba Staršího, který se ve španělštině jmenuje Santiago. Katedrála je cílem Svatojakubské pouti, El Camino de Santiago. Historie pouti navazuje na legendu, podle které byl svatý Jakub Starší jako jeden z Kristových učedníků poslán konat misijní činnost na Pyrenejský poloostrov. Po návratu byl popraven v Jeruzalému, ale jeho ostatky byly přeneseny zpět do místa jeho misijního působení.

Po včerejší apokalyptické průtrži mračen již není ani památky, je velmi bretaňsky, občas vykoukne slunce a občas prší. Počasí se mění pětkrát za hodinu.

V Santiagu je spousta historických budov a jiných památek, ale mě hodně baví lidé. Je jedno jestli místní, prodejci suvenýrů nebo turisté. Prchavost okamžiku :-)

Poutníci na Svatojakubské pouti zdolávají trasy od dvouset do tisíce kilometrů, někdy i delší.

Potkali jsme několik poutníků různého věku i z Čech nebo ze Slovenska. Například dvě milé důchodkyně šly trasu dlouhou 220 km za sedm dní, jedna křehká mladá paní šla sama trasu 460 km přes hory za osmnáct dní. Všichni vypadali velmi spokojeně.

Jako živej, teda spíš jako dřevenej.

Symbolem poutníků je Svatojakubská mušle - hřebenatka svatojakubská. Původ mušle pochází z legendy, podle které portugalský rytíř stál v blízkosti přístaviště, kde stála loď, která přivezla sv. Jakuba do Španělska. Když jeho kůň viděl podivuhodný a světlý třpyt, který dopadal z hvězd na apoštola, byl z pohledu tak vyděšený, že skočil do vody a vzal s sebou do hlubin i rytíře. Rytíř byl zachráněn a vytažen na palubu. Zachránci plni úžasu viděli, že jeho tělo bylo zcela pokryto svatojakubskými mušlemi.

"Poutníci" co přijeli autobusem si kupují pravé svatojakubské hole s mušlemi. U skutečných poutníků jsem je neviděl :-)

Bohoslužba v katedrále v Santiagu je veliká událost. Mše byla sloužena v mnoha jazycích pro poutníky z celého světa.

I v centru Santiaga se dají nalézt místa kde nejsou lidi.

Ondra tvoří v plenéru a když během malování třikrát sprchne získá dílo novou autenticitu. Po letech na to člověk mrkne a vidí nejen, kde to bylo malované, ale přímo cítí i jaké bylo počasí.

Svatojakubská mušle je v Santiagu úplně všude. Od velmi starých vyobrazení až po novodobá loga.

Pondělí 15.5.2017

První zastávkou na okružní cestě je město Noia. V centru dost vybydlené. První nehezké město v Galicii.

Je pod mrakem, trochu zima a poprchává. U pobřežní kolonády výpusť kanalizace a veliké tlusté ryby, které su tu krmí.

Porto do Son - hezké rybářské městečko. Počasí se pomalu vylepšuje.

V přístavu pod kameny tisíce malých, velmi čilých krabů.

Zastávka na pobřeží. Chvílemi už svítí sluníčko.

Castro de Baroña je keltská tvrz, se dvěma hradbami a čtyři metry širokým a tři metry hlubokým příkopem, kterým byla tvrz původně úplně oddělena od pevniny. Osídlena byla přibližně od 1. př.n. l. do 1. století n.l.

Dochovaly se základy asi 20 kruhových staveb a část obranných hradeb.

Udělalo se krásně. Místo má úžasnou atmosféru.

Míra dekorativní.

Drak. Každou chvíli již vyleze z oceánu.

Ondrovo tradiční gastronomické okénko. Kterak správně jíst přímo na pláži škeble.

Na nejzápadnějším bodě poloostrova Barbanza je mys Corrubedo a maják Faro de Corrubedo.

Po několika nehodách, kdy světlo majáku bylo zaměněno s jiným majákem, byla instalována jedna z lamp s červeným světlem, proto se majáku občas říká komunistický :-)

Rybářské loďky proplouvají mezi skálami tak, že suchozemec jen trne.

Velká duna v Corrubedo. Více než kilometr dlouhý, 250 metrů široký a 20 metrů vysoký písečný masiv.

Ačkoli se zde s úspěchem točí filmy z pouště, turistům je vstup zakázán pod strašlivou pokutou 6000 euro.

Dolmen de Axeitos je prehistorický megalitický dolmen severozápadně od vesnice Axeitos, na poloostrově Barbanza v ústí řeky Ría de Arousa. Stáří přibližně 6000 let.

Pečlivé zaměření s několikanásobnou verifikací je základem výzkumné práce.

Úterý 16.5.2017

Dlouhý, ale krásný výlet kaňonem řeky Sil.

Výhledy jsou nádherné.

Panoramata jsou dechberoucí. A to nejen proto, že je vedro k padnutí :-)

Benediktinský klášter Santa Cristina de Ribas de Sil, katolický klášterní komplex, založen koncem desátého století.

Středa 17.5.2017

Odpočinkový den.

Se Slávkem jsme vyrazili na tradiční expediční golf. Tentokrát do luxusního resortu Aero Club de Santiago na 18 jamkové hřiště.

Na místě jsme zjistili, že ačkoli je středa je ve Španělsku "festivo" neboli svátek a tudíž green fee je podstatně dražší než jsme čekali a navíc začalo pršet. Nicméně jsme se rozhodli na hřiště přeci jen vyrazit. Počasí se velmi rychle umoudřilo, hřiště bylo v perfektním stavu a greeny ... ach ty greeny :-) Rychlost greenu odhadem asi 10 stop, neposkvrněný povrch a rozloha nesmírná. Hřiště je hodně kopcovité a náročné. Spousta bunkerů a rybníků. Na prvních třech jamkách bogey. Na sedmé jamce hraju svůj první eagle, ze 106 metrů péčkem na green a přímo do jamky. Nádhernej pocit.

Nakonec jsem zahrál pod kilo, na což bych si při prvním pohledu na hřiště rozhodně nevsadil.

Ondra, Milan, Míra jr. a Zbyšek se vydali na duchovní pouť do Santiaga.

Pro začátek nezvolili jednu z těch delších tras, ale připojili se na Camino se Santiago u nás za barákem. Ušli po svých pěkných 15 km.

Cestou z hřiště je se Slávkem nabíráme v Santiagu a jedeme domů na večeři.

Čtvrtek 18.5.2017

Dolmen de Dombante - veliký dolmen, označovaný jako katedrála megalitických staveb v Galicii. Stáří cca 5800 let.

Dolmen odhalil archeolog José María Bello Dieguez v roce 1987. V roce 2011 byla dokončena ochranná stavba, v níž se dolmen nachází. Rozpočet jeden a půl milionu eur nebyl dodržen :-) Architektovi se neuvěřitelným způsobem podařilo jeho stavbou překonat stavebnictví megalitické a zcela jej upozadit. Světelné podmínky jsou katastrofální a dolmen nelze téměř ani spatřit, natož vyfotit.

Pobřežní městečko Laxe.

Normálně si jídlo nefotím, ale tohle mě nadchlo :-) "A Cerveceria de Laxe", náhodně vybraná restaurace na pláži. Hamburger jako kráva, levnej a výbornej. Velitel si dal nějaký krevety na pánvičce, Milan měl krásný steaky s volským okem, víno výborný a kafe tradičně super ... Prostě doporučuju, až někdy pojedete kolem tak tam určitě zajděte.

První výhled na maják Cabo Vilán.

Spokojení turisté cestují výhradně s naší cestovní kanceláří

I průmyslová krajina může mít své výtvarno

Přímo u majáku Cabo Vilán, monumentální stavba na krásném místě se silnou atmosférou.

Strojovna majáku je hodně retro.

Cabo de Fisterra (španělsky Finisterre). V minulosti bylo toto místo považováno za konec světa. Nyní je obecně známo jako nejzápadnější místo pevninského Španělska. (Ve skutečnosti tímto nejzápadnějším bodem je nejspíše mys Touriñán ležící asi 15 km severněji, ale nebudeme si tím kazit dojem).

Poutníci do Santiaga de Compostela si svoji cestu často prodlužují až k majáku na konci mysu.

Na konci mysu je krásný a drahý hotel.

Camino de Santiago.

Poutnice ze Santiaga.

Ani pověstný španělský nerez nevydrží místní oceánské podmínky.

Cascada de Ézaro - krásný, asi 40 metrů vysoký vodopád.

Díky sklonu skal dole pod vodopádem "teče" voda vzhůru a v příhodných podmínkách dělá krásnou duhu.

Pátek 19.5.2017

Výlet do Luga

Betanzos je jedním z nejmenších měst v provincii La Coruňa. Osídleno již římany. Titul městu udělil král Alfons VIII. Kastilský v roce 1212. Živé město se spoustou malebných zákoutí.

Lugo je starobylé město na severovýchodě Galicie na řece Minho. S necelými sty tisíci obyvatel je čtvrtým největším galicijským městem. Bylo založeno Římany zřejmě roku 25 př. n. l. a následně bylo hlavním městem Galicie. Ve městě se zachovaly monumentální starověké hradby, zapsané na seznam Světového dědictví UNESCO.

Množstvím památek může Lugo směle soupeřit se Santiagem. Atmosféra ve městě se nám zdála ještě lepší.

Když člověk poodejde kousek z historického centra jsou výhledy již méně honosné.

Římské opevnění je kompletně zachovalé kolem celého historického centra. Komunikace procházejí skrz hradby v několika velikých branách.

Hradby jsou hodně těsně zastavěné okolními domy, ale ve skutečnosti to nějak nevadí. Jsou vlastně tři kilometry dlouhou promenádou kolem centra a obyvatelé Luga je často využívají.

Ne všichni obyvatelé Luga si ovšem myslí, že římané dali městu něco dobrého. (Life of Brian)

Castillo de Pambre je pevnost ze XIV. století, nachází se v Palas de Rey na břehu řeky Pambre v provincii Lugo.

Tvrz postavil na konci čtrnáctého století Gonzalo Ozores de Ulloa . V roce 1484 se hrad stal majetkem hrabat Monterrei pro vojenský dozor na pouti Camino de Santiago a vybírání mýtného.

V roce 2009, podle závěti Manuela Taboady, se tvrz stává majetkem Misijních bratří nemocných chudých, v roce 2012 Junta de Galicia dosáhla dohody o koupi zámku společně s přilehlými pozemky za částku cca 3 miliony eur.

V současné době je hrad opraven velmi nezvyklým způsobem za jistě mnoho dalších miliónů.

Skot je v Galicii velmi klidný a malebný. Asi padesátihlavé stádo si pokojně pásli dva ovčáčtí psi uprostřed silnice.

Sobota 20.5.2017

Návrat do vlasti. Ráno vstáváme brzy a balíme a uklízíme. Chceme domácím vrátit barák nejméně ve stejném stavu jako byl, protože tohle bylo jednoznačně zatím nejlepší ubytování co jsme kdy měli.

Díky rozdílným časovým pásmům získáváme hodinu na cestu navíc, což je milé.

Cestou na letiště se zastavujeme na jedné z nejkrásnějších vyhlídek na světě. Monte de Santa Trega, vrchol nabízející výhledy na nedaleké Portugalsko a na ústí řeky Mino do oceánu.

Keltská osada ležící téměř na vrcholu hory Santa Trega ve výšce 341 m.n.m. Osídlena od 1. stletí př.n.l. až do vpádu římanů do Galicie.

Měli to tu moc hezký.

Na letišti v Portu už je regulérní léto, 28°C ve stínu.