Po dlouhé době zase cizokrajná dovolená.

Ani tentokrát jsme ještě měsíc před dovolenou nevěděli kam pojedeme. V Čechách nás už žádné další historické město nebo městská památková rezervace nenapadaly a trochu nás to táhlo opět někam do ciziny.

Původní plán byla Itálie, římské památky, hory a třeba i moře. Drtil jsem sedm měsíců italštinu a už jsem si docela začínal věřit, že se mi podaří s pomocí rukou a nohou objednat správný kafe a pizzu. Moc jsme chtěli cestou navštívit naše kamarády co mají dům v Ligurii. Nakonec jsme se ale zalekli katastrofických zpráv o pětačtyřiceti stupňových vedrech, protože máme s vedrem na dovolené velmi špatné zkušenosti.

Lákala nás zase třeba Solná komora, tam se nám líbilo moc, ale pohled na Booking nás rychle vyvedl ze snění. Všechna alespoň trochu dosažitelná alpská nebo historická města v Rakousku i Německu měla ubytování dávno vyluxovaná a to co se ještě dalo sehnat, bylo za sto tisíc na týden, to je maličko přes náš běžný rozpočet.

Nakonec jsme vybrali polský Krakov. Tam jsme ještě nebyli, historické centrum je veliké a krásné a pěkných ubytování je i na poslední chvíli booking plný. Inspirovali nás také svým videem Kluci z Prahy. Děkujeme.

Po dobrých zkušenostech s Telčí, Českým Krumlovem, Loktem a Kutnou Horou jsme chtěli najít něco podobného, ubytování co nejblíž historického centra, abych mohl vybíhat na moje oblíbená ranní a večerní focení památek, a přitom pohodlné a v mezích našich finančních možností. Tohle nakonec klaplo úplně super.

Přepnul jsem okamžitě Duolingo na polštinu a rozjel to ve velkém. Dotáhl jsem to po měsíci na 13. level a byl jsem přesvědčený, že skoro nikdo nepozná, že nejsem rodilý mluvčí. Hned v první restauraci jsem krásné obsluze mnohomluvně vysvětlil, že nevím co si vybrat ne proto, že bych nevěděl co to znamená, ale proto, že všechno vypadá velmi lákavě a nemohu se rozhodnout, co zvolit. Přestala se usmívat a po chvilce trapného ticha na mě začala mluvit anglicky. Schlíple jsem dokončil objednávku anglicky a propadl trochu malomyslnosti :-)
Naštěsí to byl jediný zásek s polštinou za celou dovolenou a všude jinde jsem se domluvil dobře a průvodce a popisky na hradech a v muzeích jsme jeli výhradně a bezproblémově polsky.

Neděle 3.8. 2025

Krkonoše - Kladsko - Krakov.

Už mnoho let vychází na naši dovolenou vždy ten nejteplejší týden v roce, a to zcela bez ohledu na kalendář. Letos jsme velmi pozdním plánováním evidentně nebeskou komisi, která vybírá pekelné počasí trochu zaskočili a vyrážíme v dešti s příslibem normálního léta s občasnými přeháňkami na celý pobyt v Polsku.

Cestu máme pohodově rozvrženou na celý den a tak si první zastávku děláme v nedalekém Kladsku, kterému se přezdívá malá Praha.

Nejvíce nás lákal pochopitelně starý kamenný most - Most Gotycki na Młynówce, který opravdu Prahu hodně připomíná. Je to tu ale všechno takové menší a nahuštěné. Vypadá to, že někdo chtěl udělat Prahu jako domeček pro panenky a vyšlo mu Kladsko.

Velikost Kladska má tu nespornou výhodu, že v nedělním dopoledni je tu úplně prázdno a člověk se nemusí prodírat davem bláznivých turistů.

Dáváme si první polskou kávu a je to paráda. Jsem hodně "kafovej", kafe piji hodně a s láskou, ale jsem taky dost vybíravý. V Polsku i v poslední zaplivaný sámošce Žabka café vám udělají do plastovýho kelímku za pětatřicet korun tak dobrý espresso, že dá zapomenout smutku z toho, že letos neklapla dovolená v Itálii. V čem to je, že u nás dobrý kafe nedostanete ani v drahých restauracích a kavárnách?

Pevnost Kłodzko je impozantní obranná stavba o rozloze více než 30 hektarů, jejíž historie sahá až do 10. století. V průběhu staletí byla přestavována a rozšiřována, zejména za vlády Fridricha Velikého, a hrála klíčovou roli v obraně Slezska během napoleonských válek a sloužila jako vězení, kde byli vězněni například Friedrich von der Trenck.

Na na důkladnou prohlídku pevnosti nemáme čas, tak se alespoň trochu procházíme a nasáváme atmosféru.. Už neprší

Další zastávkou je téměř na půlce cesty zámek Mošna - Pałac w Mosznej.

Palác v Mosznej je historická rezidence ve vesnici Moszna, v opolském vojvodství, obklopená více než stohektarovým krajinným parkem. Bývalé sídlo slezského rodu Tiele-Wincklerů ohromuje svou architekturou – má 365 pokojů a 99 věží. V současné době palác funguje jako hotel a restaurace a v jeho interiérech se konají koncerty, výstavy a každoroční Hudební slavnost kvetoucích azalek. Objekt byl také filmovým prostředím pro mnoho produkcí.

Kupujeme si za 130 korun na osobu vstup do parku a jdeme se kochat.

Přestalo pršet a zámek i park jsou velmi dekorativní, věže jsme nepočítali, ale číslo 99 mi přijde trochu přehnané. Tady už je lidí víc, ale furt je to celkem snesitelné.

V zámecké kavárně si dáváme další výborné kafe a dort.

Naplánovali jsme vyhlídkovou cestu po menších silnicích, ale navigace nás láká, že když pojedeme po dálnici A4, budeme v Krakově o hodinu dřív. Už jsme trochu unavení a hodina zní velmi lákavě. Přepínáme na dálnici a frčíme. Po asi padesáti kilometrech první mýtná brána, před kterou se suneme v šestiproudé koloně asi deset minut. Platíme 110 korun a frčíme dál. Těsně před Krakovem další mýto. Na několika kilometrech posouvání ve stylu minuta stání a posun o půl auta, který je nutný, protože jinak se do vzniklé mezery nasune nějaký vykuk, který se to snaží objet, jsme strávili padesát minut. Platíme dalších 110 korun a další půl hodinu se proplétáme provozem na posledních pár kilometrech. Neděle večer v Krakově není úplně automobilistův ráj. Díky úspoře času na dálnici jsme přišli odhadem o půl hodiny a pár miliónů nebohých mozkových buněk :-)

Nalézáme ubytování a je to paráda. Podaří se nám bez problému zaparkovat v podzemní garáži, projít přes všechny kódové zámky a schránky s klíči a kolem sedmé večer konečně bydlíme. Uff.

Apartmán je pohodlný, čístý a poměrně vkusně a prakticky zařízený. Do centra je to co by kamenem a přitom je kolem klid a ticho. Výhled z okna do vnitrobloku je pohodový a prostě není žádný důvod ke stížnostem.

Když se trochu vzpamatujeme vyrážíme na první procházku do starého města.

Na hlavním náměstí jsme pohodovou chůzí za osm minut. Rynek Główny je hlavní náměstí města Krakov, ležící v části Stare Miasto. Jde o největší krakovské náměstí a současně jedno z největších náměstí v Evropě. Přestože ho Poláci považují za největší středověké náměstí Evropy, se svou rozlohou 4 hektary (200×200 m) je o polovinu menší než Karlovo náměstí v Praze.

Radniční věž v Krakově - Wieża ratuszowa je gotická věž z 14. století, vysoká 70 metrů. Je pozůstatkem někdejší radnice zbořené v roce 1820. Radnice byla postavena na přelomu 13. a 14. století v gotickém slohu.
První zmínka o radnici pochází z roku 1313, zmínka o věži z roku 1383.

Radniční věž byla vybudována na čtvercovém půdorysu z kamenných bloků a cihel. Tři stěny byly ozdobeny kamenným obkladem dokončeným v roce 1444 (slepá kružba). Po dokončení těchto prací byla věž mnohem zdobnější než je tomu dnes, neboť se nedochovala původní kamenická výzdoba (poupata, krabi, sošky, baldachýny atd.).

Předem jsem měl už vytipovanou restauraci, na kterou jsme byli velmi zvědaví. Pár kroků od náměstí je v ulici Świętej Anny za průjezdem skrytý úžasný podnik Chiméra. Velmi vkusné prostředí, živá hudba, neuvěřitelný výběr vesměs zdravých jídel, které si člověk sestavuje z ingrediencí, které vidí a nechá si obsluhou elegantně vyskládat na talíř (viz má historka s polštinou v úvodu), všechno opravdu chutné, dobré pivo, ceny na historické centrum velmi přátelské. Ten kontrast stylového interéru, jazzového pianisty, závanu haute cuisine a typické tácové jídelny a jednoho společného záchodu za piánem, je pro nás jak z jiného světa.

Pondělí 4.8. 2025

Staré město - vrch Wawel - Collegium Maius - promenáda u Visly.

Samozřejmě musí nastat malé pobíhání po městě za rozbřesku.
Miluju liduprázdná centra velkoměst. Vstávám o půl šesté a před snídaní se trochu courám.

Kostel svatého Vojtěcha - Kościół św. Wojciecha w Krakowie patří mezi nejstarší kamenné kostely v Polsku, jeho původ sahá až do 11. století. Původně postavený jako místo uctívání pro obchodníky a místní obyvatele, zaujímá významné místo v historii Krakova a je starší než samotný Rynek Główny.

Sukiennice - budova tržnice vznikla nejspíš v polovině 13. století a během 14. století byla významně rozšířena. Prodávaly se zde zejména dovážené látky a v menší míře i lokální řemeslné výrobky. V 16. století objekt vyhořel a mezi lety 1556 až 1559 byla postavena nová tržnice v téměř dnešní podobě.
Během 19. století přibyl nejvýraznější architektonický prvek budovy, a sice krásné novogotické arkády po celém obvodu tržnice. Prodej se v průběhu staletí rozšířil na široký sortiment od látek přes potraviny po předměty denní potřeby a Sukiennice tak s trochou nadsázky byla prvním moderním obchodním centrem v Krakově.

Sukiennice měří na délku 108 metrů, na šířku má 18 metrů.

Dopoledne se vydáváme rozlehlými parky, které obepínají celé historické centrum na vrch Wawel.

Královský hrad na Wawelu v Krakově - Zamek Królewski na Wawelu stojí na návrší na levém břehu Visly. Je to rozsáhlá opevněná stavba, založená patrně v 11. století a později několikrát přestavovaná. Hrad tvoří čtyři křídla, která obklopují vnitřní dvůr. V komplexu hradu je také katedrála svatého Stanislava a svatého Václava, korunovační kostel a pohřebiště polských králů. V první polovině 20. století sloužil hrad jako sídlo polských presidentů.

Protože je pondělí a expozice hradu mají podle všech oficiálních materiálů zavřeno, libujeme si, že si to můžeme všechno v klidu projít bez davů turistů.

Kolem desáté se ze všech stran začnout valit lidi a my zjišťujeme, že některé části nejen, že nejsou zavřené, ale mají dokonce dnes vstup zdrama. U královské zahrady se vytváří nekonečná fronta nervózních turistů, kteří touží po chvilce klidu a usebrání mezi zelení.

Naštěstí jsme si prohlédli všechno co jsme chtěli a vyrazili proti proudu lidí zpět do centra.

Dalším místem k prozkoumání bylo univerzitní muzeum - Muzeum Uniwersytetu Jagiellońskiego Collegium Maius.

Na nádvoří mají oproti Praze malinký orloj s pár figurami. V celou hodinu se pod hodinami sejde vždy obrovský dav nadšených turistů, kteří fotí a natáčejí a na konci procesí nadšeně tleskají.

Muzeum je poměrně malinké, ale z krásné historické jídelny nebo slavnostní auly dýchá atmosféra.

Malá expozice astronomických přístrojů a knih je fajn a mě potěšily rukopisné Kopernikovy poznámky.

Zpátky přes náměstí do Kaziměře.

Najdi Waldíka, teda Šárku :-)

Kazimierz je jedna ze čtvrtí Krakova, která dnes administrativně spadá pod městskou část Stare Miasto. Obec zvaná Stará Visla byla založena asi v 11. století při rotundě sv. Michaela Na Skalce. Zde byl roku 1079 zavražděn krakovský biskup Stanislav I. Szczepanowský. Jako samostatná tržní osada byla vysazena kolonizátory za polského krále Kazimíra III. Velikého a po něm také pojmenována. Roku 1335 Kazimierz obdržela městská práva podle magdeburského vzoru.

Po pogromu roku 1494 musely být křesťanská a židovská část města odděleny zdí. Roku 1800 bylo město přičleněno ke Krakovu jako jeho předměstí. Během 19. století se životní podmínky zdejších Židů zhoršily a z městské čtvrti se postupně stávalo izolované ghetto.

V době nacistické okupace Polska sem v roce 1938 přesídlili také Židé vyhnaní z Německa a utvořili čtvrť zvanou Malý Berlín. V následujících letech bylo židovské ghetto striktně uzavřeno a postupně do roku 1944 odtud do koncentračních táborů v Plaszowě a v Osvětimi bylo odvlečeno 64 tisíc Židů.

Přesný počet kostelů v Krakově je obtížné zjistit, protože různé zdroje uvádějí různá čísla. Všeobecně se ale má za to, že ve městě a jeho blízkém okolí se nachází více než 120 kostelů.

Přes Kaziměř docházíme až k řece. Promenáda podél Visly je v podvečer skvěle relaxační a dovádí nás zpátky pod Wawel.

A pak zase kolem centra "domů".

Po večeři se jdu ještě projít na rynek, ale na můj vkus je tady až moc živo.

Na své zákazníky čeká na Rynku vždy několik desítek krásných kočárů vedených výhradně krásnými vozatajkami. Bohužel při jakémkoli náznaku zájmu či letmém úsměvu začnou děvčata vnucovat ceníky a letáčky způsobem až vulgárně teleshopingovým.

Dominantou náměstí je Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Kościół archiprezbiterialny pw. Wniebowzięcia Najświętszej Marii Panny w Krakowie, trojlodní cihlová gotická bazilika ze 14.-15. století. Nejcennější částí vnitřního vybavení je bohatě vyřezávaný, 13 metrů vysoký oltář Veita Stosse z roku 1489.

Bazilika má v průčelí dvě věže, severní věž, zvaná Mariánská nebo Stražnica je čtyřhranná a 82 m vysoká, jednotlivá patra jsou zvenčí zvýrazněna římsami. Ve výšce 9. patra přechází na osmiboký půdorys se zdvojenými okny. Ve výšce 54 m je místnost trubačů, odkud se troubí Mariánský hejnal - melodie, která končí nečekaně v půlce. Troubí se živě každou celou hodinu 24 hodin denně. Najděte si to :-)

Nachodil jsem za dnešek přes 35 tisíc kroků.
Hlavně nepřepálit začátek

Úterý 5.8. 2025

prohlídka hradu na Wawelu - Barbakán - Žárovka.

Tradiční ranní pobíhání po městě.
Ačkoli to v centru dlouho do noci vypadalo jako karneval v Riu, je každé ráno všechno vypulírované a voňavé.
Metaři s kropícími auty jsou nejlepší fotografovi přátelé a umožňují napráskat spoustu nefalšovaných zrcadlových fotek :-)

Každé ráno v prvních paprscích slunce v arkádách Sukienice pobíhá minimálně jeden fotograf a čerství novomanželé.
Vyfotit arkády bez nich je někdy boj.

Arkády na západní straně jsou ráno úplně bez sluníčka a bez svatebčanů.

Jen tak pohled průjezdem k našemu ubytování.

Vyrážíme znovu na vrch Wawel, tentokrát na prohlídku.

Včera jsem online zakoupil asi za 600 korun vstupenky na královský hrad na Wawelu na 9.20, byly tam poslední dvě. Systém je poměrně průzračný a funkční, platba kartou a vstupenky dorazí obratem na e-mail.

Na prohlídku vás vpustí v danou hodinu na kterou máte lístek, ale pak už vás ponechají vlastnímu osudu a člověk si to prochází svým tempem.

Vybíráme okruh Prywatne Apartamenty Królewskie z Gabinetem porcelany, Wawel Odzyskany, Ogrody Królewskie. Mělo by to být asi na hodinu dvacet celé. Královské komnaty jsou čtyři a oproti většině našich památek je to všechno pojaté spíš jako galerie a muzeum než jako pokus, co nejlépe zobrazit původní stav a vybavení pokojů.

Gepard Retardieu

Následuje mnoho sálů plných umění. Přes všechny expozice keramiky, porcelánu, střibrných jídelních náčiní a obrazů neznámých tvůrců i autorů a škol zvučných jmen jako Bosch, Bruegel, Cranach se procházíme skoro tři hodiny a nožičky máme ušoupané až po kolena :-)

Většina obličejů je Ctrl+C, Ctrl+V, že jo?

Přecházíme za katedrálu do dalšího objektu, kde je poměrně rozsáhlá výstava k renovaci a záchraně hradu od začátku dvacátého století. Je obdivuhodné z čeho se podařilo vykřesat aktuální stav hradu.

Jdeme zpátky přes nádvoří do Královských zahrad. Zahrady jsou tak trochu garsonka ve srovnání s jinými královskými zahradami, které jsme kdy navštívili, ale na chvilku dát odpočinout znaveným končetinám je velmi milé. Bohužel se rozpoutává normální léto a stinných míst je v zahradě velmi málo.

Královskou cestou přes hlavní rynek se vydáváme k Floriánské bráně a Barbakanu.

Floriánská brána - Brama Floriańska je městská brána a jedna z nejvýznamnějších gotických věží v Polsku. Je jednou z mála dochovaných částí bývalého středověkého opevnění města, jehož výstavbu inicioval v roce 1285 polský kníže Lešek Černý. Výška Floriánské brány po špičku věže činí 34,5 m.

Barbakan je nejsevernější část krakovského fortifikačního systému. Krakovský barbakan je gotická stavba kruhového tvaru o vnitřním průměru 24,40 m, tloušťka zdí je více než 3 m. Původně byl spojený s Floriánskou bránou a městským opevněním. Byl obehnán příkopem 24 m širokým a 3,5 m hlubokým.

Barbakan byl postaven za vlády krále Jana Olbrachta v letech 1498-1499 v obavě před valašsko-tureckým nájezdem, který Krakovu hrozil po porážce polských vojsk po bitvě u Koźmina.

Pokračujeme po Královské cestě do převážně neoklasicistní a secesní čtvrti Kleparz. Podobnost Krakova s Prahou je i tady veliká. Na náměstí Jana Matejki mají dokonce i krásnou jezdeckou sochu a krakované se tak mohou také scházet pod ocasem :-)

Jedná se o pomník bitvy u Grunwaldu, která se odehrála 15. července 1410 mezi řádem německých rytířů a polsko-litevskou koalicí. Veliteli vítězné polsko-litevské koalice byli polský král Vladislav II. Jagellonský a litevský velkokníže Vytautas. Jednalo se o rozhodující bitvu polsko-litevsko-teutonské války (1409–1411) a jednu z největších bitev v dějinách středověké Evropy. Na vítězné straně bojovala i česká družina vedená moravským šlechticem a vojevůdcem Janem Sokolem z Lamberka a pravděpodobná je i účast Jana Žižky z Trocnova.

Na doporučení Kluků z Prahy vyhledáváme dokonalou kavárničku Żarówka Cafe. Je to oáza klidu uprostřed velkoměsta. Káva je prostě skvělá a Matcha Latté je prý také vynikající (mně to chutná jako voda z rybníku Brčálníku s mlékem, ale prý tomu nerozumím).

Žárovka potvrzuje pravidlo, že když v historickém centru Krakova uvidíte temný průchod, na jehož konci se svítí, je veliká pravděpodobnost, že tam bude ukrytá kavárna s výbornou atmosférou, kam chodí převážně místní a turisté zblbí Starbucksem a Mekáčem je většinou neobjeví.

Navštívili jsme několik takových tajemných průchodů a vždycky to byla úplná pecka. Říkal jsem už, že v Polsku umí výborné kafe?

Středa 6.8. 2025

Muzeum Książąt Czartoryskich - Muzeum Inżynierii i Techniki

Ráno je poměrně chladno, obloha olověná a v noci trochu zapršelo. Ranní fotografie jsou zas trochu jiné.

Během chvíle se ale zase dělá léto. Na dnešek jsme naplánovali návštěvu muzea a galerie knížat Czartoryských. Chtěl jsem objednat vstupenky online, ale na webu mají beznadějně vyprodáno na týden dopředu. Nezbývá než ráno vyrazit kolem Floríánské brány a postavit se do fronty a doufat.

Překvapivě jsme asi pět minut po otevření muzea bez problémů odbaveni, platíme osm set korun za dvě vstupenky a jdeme se kochat.

Jádro současných muzejních sbírek vytvořila v letech 1796–1801 velká polská vlastenka, kněžna Izabela Czartoryska, na svém panství v Puławách, kde v zámeckém parku nechala zbudovat Sibylinu svatyni, zvanou též Svatyně paměti. Další cenné kusy, zejména obrazy italských renesančních mistrů a římské starožitnosti, přidal do muzea její syn Adam Jiří, známý politik a diplomat. Puławské sbírky byly částečně zničeny, resp. rozchváceny během listopadového povstání v roce 1830 a následné konfiskaci majetku Czartoryských ruskými úřady. Většina však byla zachráněna a už předem evakuována do Paříže.

V roce 1870 se kníže Władysław Czartoryski, Izabelin vnuk, rozhodl přesunout sbírku do Krakova – tehdy spadajícího do Rakouska-Uherska – kam dorazila v roce 1876. Muzeum pak oficiálně vzniklo o dva roky později a zůstalo na svém místě dodnes. Muzeum dnes čítá asi čtvrt milionu sbírkových položek. Za druhé světové války Němci z muzea ukradli 844 obrazů, mj. z dílny Rafaela Santiho, které nebyly dodnes nalezeny.

Muzeum v roce 1991 Vrchní soud vrátil v restitucích princi Adamu Karolu Czartoryskému, který vzápětí založil Nadaci knížat Czartoryských, jež se o sbírky starala a propagovala je i na výstavách v zahraničí. Nakonec roku 2016 sbírky a budovu muzea nadace prodala polskému státu za 100 milionů eur, což představovalo jen asi 5 % odhadované tržní hodnoty a pouze 1/10 toho, co za to stát byl ochoten zaplatit.

Muzeum je neuvěřitelně rozsáhlé, zahrnuje artefakty od úsvitu lidských dějin a těch pět hodin, které jsme v muzeu strávili nám přišlo jako jen takový rychlý náhled. Dva dny by byly asi tak akorát.

Největším a pro mnohé návštěvníky pohříchu jediným lákadlem je samozřejmě obraz od Leonarda da Vinciho Dáma s hranostajem. Obraz má svůj vlastní zatemněný sál s možností v klidu posedět a kochat se. Dalo se i v ruchu běžného návštěvního dne najít chvilku, kdy tam byl člověk sám a je fakt, že ta malůvka má veliké kouzlo.

Příznačné je, že spousta návštěvníků se rozplývá nad Leonardem a naprosto bez povšimnutí mine ve vedlejším sále obraz Krajina s dobrým Samaritánem od Rembrandta Harmenszoona van Rijn. Tahle malůvka je taky veliká pecka a posedět před ní nabíjí úplně stejně.

Po obědě jdeme přes rynek zase do Kaziměře.

Některá zachovalá místa židovského města mají i dnes génia loci.

Naším cílem je technické muzeum - Muzeum Inżynierii i Techniki.

Muzeum sídlí v bývalém tramvajovém depu a odráží průmyslový vývoj města. Založeno bylo v roce 1998, představuje technologický pokrok Polska od 19. století po současnost.

Je to jedno z nejhezčích technických muzeí, které jsme navštívili. Spousta exponátů je interaktivních a všechno je krásně vysvětlené od zakládních fyzikálních principů až po plánovanou základnu na Marsu. Fakt jsme si to užili a dvě hodiny uběhnou jako voda a člověk má pocit, že za dvě další by se ještě nudit nezačal.

Čtvrtek 7.8. 2025

Ojcowski Park Narodowy - Zamek Pieskowa Skała

Obvyklé ranní pobíhání s nezbytnými svatebčany v arkádách Sukiennice.

Vytahujeme auto z garáže a odvážně se pouštíme do krakovského provozu. Systém jednosměrek složitě křižující šestiproudé průtahy městem mě bude strašit ve snech ještě dlouho. Zlatá Praha.

Dnešní den jsme se rozhodli strávit v krásné přírodní rezervaci vápencových skal v Ojcowském národním parku.

Park byl založen roku 1956, v současnosti má rozlohu 21,46 km², jde o nejmenší národní park v Polsku. Název nese podle malé vesnice Ojców, v níž sídlí vedení parku, a nedaleko níž se nachází stejnojmenná ruina hradu.

Hrad byl postaven na příkaz Kazimíra Velikého ve druhé polovině 14. století a je součástí tak zvaných Orlích hnízd, což bylo opevnění polského území proti expanzi západních sousedů. Po renovačních pracích v letech 2014–2020 je přístupný veřejnosti. Traduje se, že název pevnosti, v původní podobě znějící otec, mu dal sám král Kazimír Veliký na památku svého otce Vladislava Lokýtka, který našel útočiště v nedalekých jeskyních.

Jako značkaři oceňujeme perfektní značení v parku a s radostí se po černé turistické značce vydáváme vzhůru do skal.

Cílem je Lokýtkova jeskyně, kde se podle legendy šest týdnů ukrýval král Władysław I. Łokietek před pronásledováním vojsky proradného českého krále Václava II., který mezitím získal Malopolsko a nechal se korunovat polským králem.

Na území parku je přes 400 jeskyní, některé jsou i zpřístupněny.

Vápencové skály jsou krásné a monumentální. A taky pěkně uklouzané. Za mokra musí být turistika v okolí docela veselá záležitost. Už chápu jak mohli hoši z Rychlých šípů jezdit po skalách jak po skluzavce. Na pískovci by to nešlo.

Cestou zpátky si dáváme (nepřekvapivě výborné) kafe a jablečný koláč v nádherné stylové kavárně. Na tohle bych si rychle zvyknul.

Parkování v Polsku je někdy docela zážitek. V turistických oblastech je běžné parkovné 50 korun na hodinu, což při našem pětihodinovém courání po skalách dělá pěkný čtvrtlitr. Naštětstí jsem zabloudil při odbočování na oficiální parkoviště a kousek od hradu nalezl vysmátého pána se soukromou zahrádkou, kam štosoval auta návštěvníků a ten si počítal jen 30 na hodinu bez papíru :-)

Přejíždíme na druhý konec parku k hradu Pieskowa Skała.

Nahoru na hrad dorážíme hodinu a půl před zavřením. Na výběr máme prohlídku bez průvodce "wszystko od dołu do góry" za asi šest set korun nebo procházku po nádvoří, né o mnoho levnější. Bereme všechno :-)

Hrad je poprvé zmiňován v roce 1315 za vlády Vladislava Lokietka. V první polovině 14. století Kazimír III. Veliký začlenil hrad do obranného řetězce Orlích hnízd. V letech 1542–1580 byl gotický hrad přeměněn na renesanční sídlo a v 17. století byl systém opevněn baštami. Za přítomnosti Švédů roku 1655 byl hrad zničen a posléze v roce 1718 byl vypálen. V roce 1768 byl pak přestavěn na sídlo rodiny Wielopolských. K zajímavostem patří, že v roce 1787 byl na hradě hoštěn poslední polský král Stanisław August Poniatowski.

V roce 1842 koupil hrad hrabě Jan Mieroszewski od rodiny Wielopolski. V 80. letech 19. století provedl Sobiesław Mieroszewských rekonstrukční práce, které objekt obohatily o novogotické prvky. Hrabě Krzysztof Mieroszewski - Sobiesławův syn, známý svým bujarým životním stylem, promrhal své rodinné jmění a mimo jiné prodal i tento hrad. Nový majitel, Michał Wilczyński, brzy zámek prodal Dr. Serafinu Chmurskému, který pro něj stavěl vily a ten se snažil z Pieskowe Skaly udělat letní sídlo.

V roce 1902 byl zámek vydražen kvůli dluhům Serafina Chmurského, posledního soukromého vlastníka Pieskowy Skaly. Po druhé světové válce převzal hrad stát a po generální rekonstrukci v letech 1950–1963 se stal pobočkou Státní sbírky umění ve Wawelu.

Interiéry jsou řešeny pro nás velmi nezvykle, na každém patře je jedna až dvě expozice a u vstupu do každé z nich se prokazujeme vstupenkou, že máme koupené wszystko od dołu do góry. Jednotlivé místnosti byly dočista vybourány a vkusně rozděleny sádrokartónovými příčkami na výstavní prostory. Exponáty poměrně chaoticky zachycují vývoj oblékání, historii majitelů hradu, nádobí v kuchyni... souvislosti se těžko hledají. Přesto je to celkem fajn.

V kryptě hradu, která se nyní překvapivě nachází ve druhém patře, jsou čtyři manýristické sarkofágy rodu Sieniawski ze 17. století.

Ve sklepě je nyní výstava Janusza Towpika (1934-1981). Kresby, malby a gobelíny, to se nám moc líbilo.

Kousek od hradu je pětadvacetimetrová vápencová skalní věž Herkulův kyj - Maczuga Herkulesa.

Moc vyfotit dohromady to nejde, ale zkusil jsem to.

Pátek 8.8. 2025

Kopalnia soli Wieliczka

Krakov je pro mě nejhezčí s prvními paprsky slunce.

Nezbytné ranní pobíhání s obvyklými svatebčany v arkádách Sukiennice.

To není první letošní sníh i když to tak opravdu vypadá :-)

Takže studente, v jakém architektonickém slohu je postaven tento kostel?

Já tuhle tržnici prostě miluji.

Parky, dokonale obkružující celé historické centrum jsou krásné a slušely by i jiným městům.

Solný důl Wieliczka - Kopalnia soli Wieliczka náleží do západní části podkarpatských solných ložisek, jejichž stáří se odhaduje na cca 15 milionů let. Ložisko vzniklo v období miocénu, v bádenském věku, při zániku miocenního moře, které se stalo uzavřeným mořem s vysokým stupněm salinity.

Důl byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do 30. června 1996. K ukončení průmyslové těžby soli došlo především kvůli nízkým světovým cenám soli získávané z mořské vody jejím odpařováním a čištěním a také kvůli katastrofickému průniku sladké vody do prostoru dolu v r. 1992. Důl patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Pokusil jsem se vstupenky zakoupit online, ale podobně jako u muzea je na webu dolu vyprodáno na týden dopředu. Vyrážíme opět šíleným krakovským provozem na blind a doufáme, že lístky zase půjde koupit na místě.

Nalézáme parkoviště, platíme 180 korun parkovné s tím rizikem, že možná zjistíme, že se na prohlídku nedostaneme a za chvíli pojedeme zpátky. Před vstupem do dolu je několik dlouhých zástupů rozdělených podle jazyka průvodce. U pokladny bez problémů kupujeme vstupenky na polského průvodce s časem vstupu za dvanáct minut.
Řadíme se do patřičné fronty a ještě nás přilepí jako doplněk k předchozí skupině. Fasujeme audio přijímač na krk a sluchátko a do dolu vcházíme čtvrt hodiny od zaparkování. Trochu zázrak.

Sestupujeme nejprve po dřevěných schodech 40 mezipater do hloubky 64 metrů pod zemí. Průvodce je veselá kopa a průběžně krmí naše uši zajímavostmi z dolu. Na 35. mezipatře najednou povídá: Á, chyba, musíme se vrátit. Dost to s námi trhlo :-)

Celá prohlídka dolu i s muzeem obnáší skoro pět kilometrů pochodování v hloubce až 130 metrů.

Ačkoli nám bylo doporučováno neochutnávat sůl přímo v dole, nešlo odolat.
Ostatně kdo alespoň jednou neoblíznul zeď v solném dole, ať hodí kamenem :-)

Ze soli je tu vytesáno všechno. I dveřní portály. Morie pod Mlžnými horami? Po pár hodinách v podzemí tomu člověk lehce uvěří.

Pan Wojtek je skvělý speaker a rozumíme mu skvěle.

Asi nejkrásnějším a také největším sálem ve zpřístupněné části dolů je kaple sv. Kingy, s rozměry menšího kostela 54 x 17 x 12 metrů, která se nachází v hloubce 101 metrů pod zemí. Kromě nádherných lustrů (ze solných krystalů) jsou zde sochy a také reliéfy vytesané do stěn, mimo jiné vlys Poslední večeře páně podle obrazu Leonarda da Vinciho (ano, všechno je ze soli).

Ze soli je pochopitelně i podlaha (tu jsem neochutnával).

V dalších sálech je solankové jezero, vodní tunel apod. Výdřeva je monumentální a množství dřeva v dole je naprosto nepředstavitelné.

Co se stane s běžnými předměty zanechanými chvilku v dole je krásné a trochu děsivé.

Po výborném obědě v restauraci sto metrů pod zemí plynule pokračujeme na prohlídku geologického muzea a postupujeme až do konečných mínus 131 metrů.

Nahoru jsme jeli důlním výtahem, ze 130 metrů až na povrch skutečně za pár sekund. Neskutečná rychlost.

Cena vstupu 1400 korun za dva se zdá docela vysoká, ale na konci musíme konstatovat, že to fakt stálo za to.

Z devátého podzemního patra dolu, v hloubce 327 m, se z bezpečnostních důvodů – udržování stálé hladiny solanky v dolu a zabránění zaplavení dolu – neustále odčerpává solanka. Z té se na povrchu v solivaru získává ročně cca 10–16 tisíc tun soli.

Přecházíme do další expozice - gradovny (asi 70 korun na osobu). Tady se přes stěny složené z malých větviček spouští solanka. Sůl se částečně usazuje na větvičkách a částečně poletuje vzduchem.

Během pár minut je člověk celý pokrytý vrstvou soli a neuvěřitelně dobře se tu dýchá.

Litinovému poklopu na kanále se asi dobře nedýchá. Sůl ho žere přímo před očima. Zajímalo by mě, jak často ho musí měnit.

Po dobrodružném návratu do Krakova (páteční večer není na pohodové ježdění po městě úplně nejlepší čas) se jdeme ještě naposledy projít na Rynek. Na náměstí jsou folklórní slavnosti a spousta stánků s víceméně rukodělnými výrobky a tak spolu s obvyklým nočním provozem je to na nás už trochu moc a jdeme spát.

Pátek 8.8. 2025

Krakov - Krkonoše

Ráno se jdu ještě rozloučit s náměstím a Sukiennicí a pak už balíme a kolem půl desáté vyrážíme na dlouhou cestu domů.

Cestou ještě zahlídneme z auta moc pěkný hrad - Zamek w Będzinie. Hrad je v rekonstrukci a přístupný není, ale děláme si aspoň pauzu a couráme kolem po naučné stezce.

Hrad Będziński je středověká pevnost postavená ve 14. století Kazimírem Velikým jako součást systému Orlích hnízd. Leží na kopci nad Čarną Przemszą a plnil strategicky důležitou pohraniční funkci. V 16. století byl významným administrativním centrem. Zámek byl mnohokrát zničen, ale byl obnoven v 50. letech 20. století.

Přes Kladsko a Náchod dojíždíme domů a jsme trochu na šrot, ale stálo to za to!