Jednoduchá dovolená v časech koronaviru.
Opět jsme plánovali Slovinsko nebo Rakousko a opět to nevyšlo. Tentokrát nás odradila celosvětová pandemie Covid-19 a usoudili jsme, že tuzemská dovolená bude letos to správné řešení. Vymysleli jsme to tentokrát nezvykle bez dlouhých přejezdů, s o to důkladnějším prozkoumáním jednoho města. Volba padla na krásné historické město Kutná Hora a rozhodně toho nelitujeme.
Vzhledem k tomu, že jsme byli na jednom místě a většinu památek jsme obdivovali každý den, pojal jsem letošní reportáž jako poctu jednotlivým pamětihodnostem, bez časových údajů a map.
Všechny fotografie byly pořízeny telefonem Samsung Galaxy Note 10 Lite.
Jen pár výcvaků pro vzpomínání na dovolenou.
V tomto dokumentu jsou místy použity texty ze stránek města KH, Wikipedie a dalších veřejných zdrojů na internetu.
Všechna práva vyhrazena.
| Ubytování | Zámek Křinec | Chrám svaté Barbory | Vlašský dvůr |
| Hrádek a důl | Kostel svatého Jakuba | Katedrála v Sedlci | Zámek Kačina |
| Golf Club Spytice | Další pamětihodnosti |
Ubytování
Dlouho jsme vybírali až jsme nakonec našli krásný apartmán s balkónem ve Villa Magdalena.
Vila je na krásném klidném místě kousek od centra a majitelka paní Magdalena je velice milá, vstřícná a poradila nám spoustu míst, která bychom v Kutné Hoře rozhodně neměli minout.
K ubytování patří nádherná zahrada.
Apartmán je velmi prostorný, čistý a luxusní.
Kostel sv. Bartoloměje. Za kostelem vlevo vykukuje Villa Magdalena.
Pohled kousek od vily směrem k centru.
Zámek Křinec
Hledali jsme na trase z Krkonoš do Kutné Hory nějaký zámek nebo hrad, který bychom mohli navštívit při cestě na dovolenou.
Našli jsme jen velmi málo zachovalých nebo přístupných památek z těch, co ještě neznáme. Vybrali jsme zámek Křinec, o kterém jsme nevěděli vůbec nic.
Zámek a zámecký park nás velmi mile překvapily. Až zázračně rekonstruovaný zámek, který povstal z úplné ruiny po důsledné devastaci a rozkradení komunisty je skutečně místem, které by byla velká chyba nepoznat.
Po zámku nás prováděl osobně zámecký pán. Nejprve nás posadil do křesel a poutavě vyprávěl historii zámku. Bohužel zvláště z posledních sedmdesáti let je to historie zmaru, závisti, malosti a zloby.
Komunisté se od války velmi snažili o to, aby krása a historie zámku skončily v zapomnění.
O to příjemněji vyzní pak statečnost a píle současného majitele.
V reprezentačním sále zbyla po komančích díra ve stropě, metr hlíny a kopřiv. Dneska se tu konají svatby. Klobouk dolů.
Chrám svaté Barbory
Chrám svaté Barbory, klenot pozdní gotiky a jedna ze čtyř staveb katedrálního typu v Čechách, je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Chrám je zasvěcen panně Barboře, raně křesťanské mučednici, která je vzývána jako pomocnice v nouzi, přímluvkyně za dobrou smrt a patronka všech, kdo mají nebezpečné povolání, zejména horníků.
Počátky stavby sahají do druhé poloviny 14. století a jsou spojeny s věhlasnou parléřovskou hutí. Na její činnost navázala svou prací řada dalších geniálních umělců a stavitelů, mimo jiné i slavný Benedikt Ried. Ten je autorem tzv. empory (vnitřní galerie v patře katedrály), koncepce nezaměnitelných stanových střech a pochopitelně krouženého zaklenutí hlavního prostoru chrámu. V polovině 16. století, když v kutnohorských dolech došlo stříbro, musela být stavba provizorně ukončena. Následující staletí přinesla vlnu rekonstrukcí a výměn inventáře zejména v barokním duchu. Současná podoba chrámu je z přelomu 19. a 20. století, kdy proběhla rozsáhlá regotizace a celková obnova chrámu.
Chrám svaté Barbory je samozřejmě nejfotografovanější objekt v Kutné Hoře. Pojal jsem to stejně. Každý den jsem vstával o půl šesté za každého počasí a běžel k Barborce na svítání. Večer kolem deváté jsem se pokoušel fotit při západu Slunce.
Fotek chrámu i z chrámu mám spoustu, nějakých zajímavých však poskrovnu.
Pár fotek v dešti.
Za svítání, když už neprší.
A kdykoli pak během dne.
Na prohlídce v chrámu.
Varhany v Barboře mají na čtyři tisíce píšťal. Ty nejvyšší jsou tenčí než brčko. Naladit tenhle nástroj musí být neuvěřitelná práce.
Vlašský dvůr
Vlašský dvůr je bývalá královská mincovna a královský palác, s tisíciletou historií. Původní opevněné sídlo z konce 13. století bylo přestavěno v centrální královskou mincovnu králem Václavem II. v roce 1300. Součástí mincovní reformy bylo uzavření malých mincoven roztroušených po celém Českém království a zavedení nové mince, tzv. pražského groše (grossus Pragensis).
Král Václav IV., který si Kutnou Horu oblíbil a často zde pobýval, si Vlašský dvůr přizpůsobil potřebám panovnického sídla - nechal přistavět královský palác, jehož součástí byly jeho soukromé i reprezentativní prostory, a kapli sv. Václava. Nová královská rezidence se stala místem konání důležitých dějinných událostí: v roce 1409 zde byl podepsán Dekret kutnohorský, v r. 1444 zde byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských landfrýdů a v r. 1448 zemským správcem, v roce 1471 zde byl mladičký polský princ Vladislav Jagellonský zvolen za českého krále. Později Vlašský dvůr postupně začal ztrácet na významu a další rozsáhlé a nákladné přestavby se dočkal až na konci 19. století pod vedením architekta Ludvíka Láblera.
Vlašský dvůr je přirozeným začátkem poznávacích tras po Kutné Hoře. Při prohlídce interiérů jsme měli štěstí na nadšenou průvodkyni paní Irenu. Někdy bývají prohlídky monotónní nuda, tady to byl dobrodružný zážitek plný vášně pro historii. Děkujeme.
Někdy je to poznávání památek fakt náročné :-)
Hrádek a středověký důl
První zmínky o Hrádku, tehdy ještě v podobě opevněné dřevěné tvrze, pocházejí již z roku 1312. Z této tvrze ji na hrádek – vrcholně gotické sídlo, nechal přestavět kutnohorský královský rychtář Václav z Donína v letech 1400 – 1420. Majitelé sídla se často střídali, během husitských válek byl Hrádek poškozen. Koncem 15. století byl Hrádek přestavěn Janem Smíškem z Vrchovišť, majitelem dolů a obchodníkem s rudou, na patricijský palác ve stylu vladislavské gotiky s velkými sály, arkýři a kaplí. Na začátku 17. století bylo postaveno patro jižního křídla a v roce 1686 zde byl zřízen jezuitský seminář a následně škola, která na Hrádku fungovala do zrušení řádu v roce 1773. Poté zde sídlily další školy, mimo jiné i učitelský ústav, ve kterém působil proslulý pedagog Adolf Lindner.
Prohlídka středověkého stříbrného dolu není procházka po náplavce, je třeba se řádně vybavit :-)
Ačkoli se jedná o důl a nikoli přírodní jeskyni, je krasová výzdoba četná a zajímavá.
I tady jsme měli štěstí na nadšenou průvodkyni. Vlastně jsme měli štěstí skoro všude :-)
Kostel svatého Jakuba
Kostel sv. Jakuba, je nejstarším kamenným chrámem Kutné Hory. Svatojakubská věž je pak viditelná z velké dálky a slouží jako důležitý orientační bod pro široké okolí.
Kostel se začal stavět ve třicátých letech 14. století a jeho nejdůležitějšími donátory byli mincíři a pregéři ze sousedního Vlašského dvora. Během stavby se upustilo od původně zamýšleného dvojvěží, důvodem byly patrně již tehdy vážné problémy s podložím, které by druhou věž kostela neuneslo. Severní věž však vyrostla až do úctyhodné výšky 80 metrů, a tak se kostelu začalo říkat jednoduše Vysoký.
V roce 1410 byl u Vysokého kostela zřízen samostatný farní obvod, jehož centrem je chrám dodnes. Katolická tradice zde však byla na dvě století přerušena působením utrakvistických kněží, kteří chrám spravovali od roku 1424 až do konce třicetileté války. Během této doby byl kostel svěřen pod ochranu svatého Jakuba.
Věž kostela sv. Jakuba je vidět v Kutné Hoře odevšad a fotil jsem ho skoro pořád, ze všech směrů a ve všech denních dobách.
Mlžné svítání nad Kutnou Horou, focené od Barborky.
Katedrála v Sedlci
Unikátní památka UNESCO – katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory je konventním chrámem bývalého nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách založeného v roce 1142. Spolu se sedleckou kostnicí tvoří tento chrám ucelený komplex nejstarší části Kutné Hory. Katedrála byla vystavěna mezi lety 1290 – 1320 a kombinuje severofrancouzskou gotickou katedrální architekturu s německými prvky.
Po husitském vpádu v 15. století zůstala katedrála v ruinách, přesto působila natolik monumentálně, že získala v roce 1681 označení SPLENDISSIMA BASILICA - nejskvostnější bazilika. Na přelomu 17. a 18. století byla katedrála řádem cisterciáků opravena v barokně-gotickém stylu Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Ten do stavby vetkl světově unikátní samonosné stavební prvky – klenbu zvanou "česká placka" a točité schodiště.
Z venku je katedrála trochu nevyfotitelná, je obklíčená silnicí a fabrikou na cigára, ale zevnitř je to skvost a fotit by se tam dalo týden.
Tak trochu vetřelec :-)
Santiniho schodiště bez středového sloupu.
Blízká Kostnice v Sedlci.
Zámek Kačina
Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. Jako svoje letní reprezentační sídlo si ho nechal postavit Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1824, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého. Chotkové patřili mezi nejvýznamnější české rody a spravovali statky Bělošice, Nové Dvory a Veltrusy. Autorem architektonického návrhu byl dražďanský architekt Ch. F. Schuricht, ale samotnou stavbu realizoval pražský stavební rada J. F. Joendel a v posledních letech arcibiskupský olomoucký stavební rada A. Arche.
Rod Chotků žil na Kačině až do r. 1911, kdy zdejší větev rodu vymřela, a panství zdědil synovec posledního Chotka Quido Thun Hohenstein.Ten se ovšem díky svému nákladnému životnímu stylu značně zadlužil, a proto počátkem 30. let zámek Kačina opouští. Během 2. světové války okupovali Kačinu příslušníci Hitlerovy mládeže a v posledním roce války nacistické jednotky SS. Roku 1950 byl objekt dán k dispozici Zemědělskému muzeu jako muzejní a výstavní prostor.
Zámek je moc pěkný a působí opravdu monumentálním dojmem. Bohužel při naší návštěvě bylo asi milión stupňů ve stínu. O to více jsme si užili prohlídky sklepů a hospodářských prostor.
Zámecká knihovna.
Nedostavěná zámecká kaple.
Bylinky v zámecké zahradě.
Golf Club Spytice
Když přestalo pršet vyrazil jsem na golf. Vybral jsem hřiště Golf Club Spytice a udělal jsem dobře.
Šesti jamkové hřiště uprostřed krásné přírody je chytře vymyšleno a pan majitel, prezident klubu a greenkeeper v jedné osobě je úplně skvělej člověk. Hru jsem si moc užil.
Jamka číslo dvě, pěkný třípar z kopce.
Ostatní pamětihodnosti
Ačkoli jsme Kutné Hoře věnovali mnohonásobně více času, než obvykle dáváme jednotlivým městům, stále by tady bylo co objevovat. Možná tak dva měsíce na letmé seznámení by stačily. Aspoň víme, že sem můžeme klidně znovu :-) Pár dalších obrázků z těch méně prozkoumaných pamětihodností ...
Morový sloup, skvost kutnohorského baroka, dílo jezuitského sochaře Bauguta, vznikal mezi lety 1713 - 1715 jako reakce na morovou epidemii, při níž v roce 1713 zahynulo více než tisíc lidí. Na vrcholu sloupu se nachází socha Panny Marie Immaculaty. Jak bývá v Kutné Hoře obvyklé, i na morovém sloupu se objevují pracovní motivy, tentokrát v podobě plastik havířů.
Kamenný dům je postaven na předhusitských základech a v dnešní době patří mezi nejvýznamnější památky pozdně gotické architektury v Evropě a zároveň je součástí městské památkové rezervace zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. Dům patřil měšťanovi Prokopovi Kroupovi, který byl roku 1499 povýšen do šlechtického stavu. To dokumentují rytíři na štítě. Bohatě zdobený kamenný štít domu je prací mistra Brikcího Gauskeho z Vratislavi. Roku 1839 byl dům upraven a v letech 1900-1902 regotizován architektem Láblerem. Při obnově byla například doplněna socha Madony od profesora J. Kastnera.
Zároveň s těžbou stříbra se ztratily prameny pitné vody. Kutnohorští měli medovinu, stříbro, měď, ale neměli co pít. Proto postavili kamennou kašnu, do níž vedl pět kilometrů dlouhým dřevěným potrubím pramen pitné vody. Kašnu vystavěla huť Matyáše Rejska.
Průčelí domu U tří králů s číslem popisným 603 na Havlíčkově náměstí v Kutné Hoře zdobí rozsáhlá freska, kterou někteří odborníci považují za dílo Mikoláše Alše. Fresce dominují postavy králů, kteří měli vliv na rozvoj Kutné Hory – Václav II., Václav IV. a Vladislav II. Jagelonský.
Kutnohorské Muzeum čokolády je nejmenší muzeum čokolády na světě. V malém obchůdku lze nakoupit skvostné čokolády z celého světa a muzeum čokolády Lidka na pár metrech čtverečních je osvěžujícím zážitkem.
GUINNEES MUSIC BAR je správná irská hospoda s točeným Guinessem. Když si člověk naproti v podloubí dá vynikající Fish&Chips a pak si skočí sem, je to najednou zážitek z jiného světa.
Jenom je trochu škoda, že když už je na světě tolik krásné irské muziky, tak tady hraje na plný pecky elektronické tuctuc cosi, furt dokola.
A ještě fakt zajímavá graffiti, kousek od Billy.
Pod dojmem českí historje kráčející Kutnou Horou jsem si dovolil namalovat jeden neautorizovaný oprásek.
NÁVRAT NA ÚVODNÍ STRÁNKU