Malá dovolená v Čechách. Opět.

Po dobrých zkušenostech s Kutnou Horou jsme se snažili sehnat ubytování v historickém centru nějakého města v severozápadních Čechách. Již dlouho jsem pokukoval po městě Loket, které je krásně nezkažené socialistickou výstavbou a náhodou bylo na Bookingu ještě pár ubytování volných týden před odjezdem.

Všechny fotografie byly pořízeny telefonem Samsung Galaxy Note 10 Lite a DJI Mini 2.
Jen pár výcvaků pro vzpomínání na dovolenou bez uměleckých ambicí.

V tomto dokumentu jsou místy použity texty z Wikipedie, Geocaching.com, Kudyznudy.cz a dalších veřejných zdrojů na internetu.

Neděle 7.8. 2022

Krkonoše - Mělník - Roudnice - Chomutov - Loket. Autem cca 300 km

Vyrážíme ráno po sedmé hodině, abychom se vyhnuli největšímu vedru a abychom mohli cestou navštívit pár zajímavostí.

První zastávkou byl zámek Stránov, na který jsme koukali po dlouhá léta ze silnice vždy při cestě do Krkonoš.

Novorenesanční zámek Stránov stojí v obci Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi.
Svůj dnešní romantický vzhled získal zámek při novorenesanční přestavbě na konci 19. století, kterou provedl v letech 1890-1894 podle projektu Josefa Schulze stavitel J. Mráz na zakázku Marie z Valdštejna a Vartemberka.
Zámek v roce 1917 koupil prezident Škodových závodů a senátor parlamentu Josef Šimonek a s rodinou zde žil až do znárodnění v roce 1950. Po znárodnění byl zámek využíván jako dětský domov (v předzámčí sídlilo JZD), čemuž odpovídaly i veškeré necitlivé úpravy.
Od roku 2003 je Stránov opět v rukou rodu Šimonků. Zámek byl roku 2004 poprvé ve své historii zpřístupněn veřejnosti, postupně zde probíhají částečné rekonstrukce interiérů i exteriérů zámku. V roce 2013 přibyla také stylová zámecká kavárna.

Pohled z věže zámku k nádhernému Stránovskému viaduktu v údolí.

Další malou zastávkou byl krásný zámek Liblice s nádherným parkem.
Zámek byl postaven ve slohu českého vrcholného baroka roku 1706. Je tvořen třípatrovým válcovitým středem, v němž je umístěn hlavní sál, na který navazují dvoupatrová křídla s obytnými prostorami.
K zámku přiléhá francouzská zahrada, anglický park a obora. Chvilku jsme uvažovali, že se tu naobědváme, ale úplně prázdná restaurace a pohled na ceny v jídelním lístku v nás nevzbudily to pravé nadšení (nejlevnější bylo kuřecí prsíčko za 370,- bez přílohy, nejdražší jídlo jsem v lístku nenašel, jelikož se mi z toho zamžily brýle :-))

Cestou jsme obdivovali staroslavný Říp a byli jsme rádi, že jsme v dnešním horku návštěvu vrcholu z itineráře vypustili.

Další zastávkou byla Roudnice nad Labem. Šárka tu kdysi chodila do školy a nadšeně mě provedla známými místy. V úplně plné Zámecké restauraci jsme si dali výborný oběd, který nestál půlku platu a prošli jsme se kolem zámku a radostně si vylamovali kotníky na černočerné dlažbě Karlova náměstí. Neumím si představit jak se něco tak šíleně hrbolatého vyrábí, to už je skoro umělecké dílo.

K večeru dorážíme konečně do Lokte. Propečení jsme well done a moc rádi se ubytováváme ve skvělém apartmánu Diviš 73 .
Ubytování je v malé uličce přímo pod hradem a je to prostě kouzelné.
Výhled z okna v kuchyni.

V příjemně chladném kamenném domě ze šestnáctého století nám brzy otrne a vyrážíme na první průzkumy města.
Slunce se kloní k západu a Loket je krásný.

Stoupáme na vysoký kopec na vyhlídky na město a cestou potkáváme podivuhodné moderní megalitické stavby :-)

Výhledy z vyhlídek jsou dechberoucí.

Cvakáme Loket ze všech úhlů až skoro do tmy.

Na večerní šláftruňk si ještě dojdu do Rodinného pivovaru Sv. Florian a stojí to za to. Pivo mají vynikající.

Pondělí 8.8. 2022

Loket - Svatošské skály - Loket. Pěšky cca 17 km

Den věnovaný pěší turistice. Krásná procházka údolím Ohře ke Svatošským skalám a přes kopce zase zpátky do Lokte.

Za svítání vybíhám na další vyhlídky nad městem a fascinovaně cvakám město a hrad v ranních paprscích slunce.

Po snídani se vydáváme po modré podél Ohře ke Svatošským skalám. Po ránu je málo turistů a cyklistů, jen po řece plují kanoe vodáků zhruba stejnou rychlostí jako jdeme my, tak si to užíváme skoro jako bychom byli taky na vodě.

U Svatošských skal je výletní restaurace Jan Svatoš. Tristní stav současné turistické gastronomie v celé své nahotě. Vlažná sladká zelňačka s okoralým krajíčkem chleba za 60,-, smažený sýr polystyrénovité konzistence, přesolené hranolky v přepáleném oleji a pytlíková tatarka za 205,- a nejlevnější malé pivo za 50,-. Já vím, nikdo mě násilím nenutil si to kupovat, ale zdráhal jsem se uvěřit, že to bude tak hrozné. Zrovna ten den měli rozbitý terminál na karty a podle recenzí na netu měli fakt děsnou smůlu, protože zrovna ten den to mají rozbité už několik měsíců a samozřejmě je to samoobsluha. Člověk zaplatí, dostane lísteček a hypnotizuje červenou ledkovou tabuli a čeká kdy se objeví jeho číslo. Hladov jsem svíral ve zpocené dlani svoje čísílko 2 a doufal. Po asi čtvrt hodině se na tabuli objevilo číslo 21. Čekám dál a po další drahné době se objevilo číslo 321. Tak jo, už mi to došlo, IT systém evidentně neumí oddělovače. Moje jídlo zvolna chladlo za dlouhou frontou uvnitř na pultě. Nešťastník s číslem jedna to myslím nepochopil a sedí tam dodnes. Tak jo, příště si dám ten rohlík s Májkou, co jsme s sebou táhli v batohu.

Zpátky jsme se vydali přes "hřebeny" a v pořádném vedru nastoupali na prvním kilometru 200 metrů, ale stálo to za to, protože jsme až do Lokte nepotkali ani živáčka a užívali si klid lesů.
Trochu jsme vydechli a vyrazili zase courat po Lokti, což nám vydrželo až dlouho do večera.

Zase jsme zašli k Floriánovi ochutnat další jejich výborná piva a stálo to za to. Ve všední den je k večeru v Lokti krásně klidno i v nejvyšší sezóně.

Jak jsem tak od rána pobíhal po kraji, nachodil jsem za ten den přes 33 tisíc kroků. Hlavně nepřepálit začátek :-)

Úterý 9.8. 2022

Loket - Jáchymov - hrad Hauenštejn - Bílá Voda - hrad Loket. Autem cca 90 km

Opět nejprve tradiční procházka za svítání.

Jedeme do Jáchymova a pak nahoru do dolu na prohlídku Štoly č.1.
Ražba průzkumné Štoly č. 1 v Jáchymově, v těžebním poli Svornosti, byla zahájena 1. července 1952. Štola je dlouhá zhruba 260 metrů a čelby bylo dosaženo 1. září 1952. Ve vzdálenosti 178 metrů od vstupního portálu je rozrážka (slepá odbočka) o délce zhruba padesát metrů. Tato rozrážka zachycuje středověké práce na žíle Evangelist ze které se primárně získávalo stříbro.
Štola je propadem spojena se středověkou štolou Vysoká jedle, jejíž vstupní portál je o čtyřicet metrů výše ve stráni.

Měli jsme štěstí na průvodce, který z prohlídky chodby, která by se dala projít za deset minut, udělal hodinovou strhující záležitost. Dokázal dělat show pro malé děti, ale i s dokonalou úctou barvitě vylíčit hrůzy komunistickýho lágru a živoření muklů.

Hrad a zámek Horní Hrad také řečený Hauenštejn je středověký strážní hrad nedaleko Stráže nad Ohří, rozšířený a upravený v polovině 19. století ve stylu anglické novogotiky.

Hrad byl na konci 20. století absolutní ruinou, určenou k demolici. V současnosti si lze prohlédnout celý areál hradu s tištěným průvodcem, navštívit patrová gotická sklepení, rytířský sál s původním dřevěným vyřezávaným stropem, vystoupat na hradní věž, navštívit zámeckou kapli a přilehlé arboretum, prostudovat rodokmen původních majitelů hradu - rodu Longueval – Buquoy.

Arboretum a botanická zahrada nabízí k vidění řadu rostlin v nezvyklém prostředí, jedinečné zdejší endemity i mnoho u nás unikátních druhů. K mimořádným patří rovněž sbírka více než 40 druhů javorů.

Výhled z Purkmistrovské věže.

Pohled na Hauenštejn ze vzduchu.

Jedeme se vykoupat na Bílou Vodu.
Uměle vytvořené jezero a okolí slouží k rekreaci a sportovnímu vyžití zejména obyvatel města Chodov. Jezero vzniklo rekultivací po těžbě kaolínu a od začátku bylo budováno se záměrem vytvořit přírodní koupaliště.
Barva vody je v krásném letním dni úplně alpsky ledovcová, voda je nádherně čistá a teplá tak akorát, aby se do ní dalo v letním dni napochodovat skoro najednou, a přitom skvěle osvěží.
Písečná pláž, sympatický bufet, záchody, převlékárny, veliké parkoviště ... to všechno zadarmo. Ve všední den odpoledne jsme měli celé jezero skoro jen pro sebe. Na tohle bych si rychle zvykl.

Loket (německy Elbogen) je goticko-románský hrad, byl založen v první polovině 13. století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavovi I. proti jeho synu Přemyslovi. Když se však Přemysl stal sám králem, zřídil kolem Lokte léna, o která se staral jeho zástupce loketský purkrabí. Tato léna propůjčoval německým pánům a rytířům za vojenskou pomoc v kraji.

V době husitských válek byl purkrabím Půta z Ilburka, který řídil obranu celého kraje proti husitům. V letech 1421,1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi. Mocenský vzestup a spojení s evangelickými stavy přivedly Šliky do konfliktu s královskou mocí. Ve šmalkaldské válce (1546–1547) prohráli a jejich panství (předně Loket a Jáchymov) jim král zkonfiskoval. V roce 1551 propůjčil Ferdinand I. Habsburský Loket s purkrabstvím pánům z Plavna, ale pro jejich špatné hospodaření jim ho v r. 1562 odebral a propůjčil ho loketským měšťanům.

Pohromy postihly město i hrad za třicetileté války. Evangeličtí stavové s pomocí mansfeldské posádky pod vedením rytíře Globnara po dlouhém obléhání (1620–1621) podlehli valdštejnským vojskům. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat. V letech 1792–1948 byla část hradu přeměněna na státní vězení.

V Lokti máme na hradě domluvenou prohlídku s průvodcem od 17 hodin. Nikdo další, ale průvodce nechce, tak se musíme spokojit prohlídkou jen s papírem v ruce. Nakonec jsme rádi, protože si volíme tempo sami a prohlížíme si co chceme a nemusíme se zdržovat s expozicí práva útrpného, což je, jako na většině našich hradů, fakt zoufalost zoufalá.
Kdo má furt potřebu vyrábět tyhle pseudomučírny s ošklivýma hadrovýma panákama?

Schodiště pod velkou věží hlídá drak. Ten je pro změnu jako živý :-)

Výhledy z věže jsou odměnou za těch asi milión schodů.

I bez mučírny jsme to za hodinu tak tak stihli projít. Od 18. hodiny nás čekala speciální komentovaná prohlídka -
Práce restaurátora na hradě Loket s MgA. Jakubem Kándlem.

Prohlídka restaurovaných nástěnných maleb v interiérech hradu Loket začala ve Freskovém sále, pokračovala přes Rytířský sál, obřadní síň, do Šlikovské kaple a jako bonus jsme se dostali do prostor Severního paláce, které jsou zatím pro veřejnost uzavřené a právě zde nyní probíhají restaurátorské práce.

Povídání o postupech restaurování nástěnných maleb al fresco nebo al secco, ukázky odkrývání vrstev, prohlídka částečně restaurovaných maleb, veselé historky z natáčení, tedy z restaurování a malá vernisáž zajímavých děl pánů restaurátorů se spolu s malým rautem protáhly na dvě hodiny. Bylo to úžasné a nevšední.

Středa 10.8. 2022

Loket - Cheb - Sokolov - Loket. Autem cca 100 km

Opět nejprve tradiční procházka za svítání.

Vyrážíme do Chebu za místními pamětihodnostmi.

Chebský hrad je jedinou štaufskou císařskou falcí na našem území.

Císaři Svaté říše římské neměli jediné sídelní město, ale s celým dvorem putovali z místa na místo. Zázemí na cestách jim poskytovaly císařské falce, což byly středověké hrady. Neměly jednotnou podobu, spojovaly je ale základní architektonické prvky, tedy palác s velkým královským sálem, kaple a obranná věž. Hrady od sebe obvykle dělilo přibližně 30 kilometrů, což byla vzdálenost odpovídající jednomu dni cesty na koni.

Falce vznikaly na desítkách míst, zejména pak na území dnešního Německa a severní Itálie. Jedinou říšskou falcí na našem území je Chebský hrad. Byl postaven kolem roku 1180 pro císaře Fridricha I. Barbarossu (asi 1122–1190) z rodu Štaufů; proto se hovoří o štaufské falci.

Falc v Chebu vyrostla na základech staršího kamenného hradu. Někdejší věž nahradil čtverhranný bergfrit, takzvaná Černá věž, postavená z tmavého sopečného tufu. Z ochozu, kam vede 109 schodů, se otvírá působivý výhled na historickou část města. Z paláce zbyly jen obvodové zdi, dochovala se ale tři pětidílná sdružená románská okna s mramorovými sloupky, která zdobila severní stěnu královského sálu. Výšku původní trámové podlahy prozrazují kamenné krakorce po celém obvodu stavby. Ve spodním patře, dnes zapuštěném pod úrovní nádvoří, přebýval ozbrojený císařův doprovod. Dokladem umění štaufských architektů a stavitelů je románská kaple svatého Erharta a Uršuly, stojící volně před palácem.

Císař Cheb často navštěvoval, pořádal tu říšské sněmy a pobýval tu také před odjezdem na třetí křížovou výpravu, při níž roku 1190 nešťastnou náhodou utonul ve vodách řeky Salef v dnešním Turecku.

Při cestě zpátky jsme se zastavili ještě na zámku v Sokolově. Zámek sám je z venku krásný a velmi nám připomínal náš zámek ve Vrchlabí. Nicméně holé nádvoří a upoutávky na expozici Historie a současnost policejních sborů na Sokolovsku spolu s umístěním zámku uprostřed panelového sídliště, plného zastaváren, bazarů a vietnamských obchodních center nás prostě k prohlídce nenalákalo. Já vím, že Nosticové za ty zastavárny nemohou a muzeum s ostatními expozicemi dělá co může, ale ...

Večer se procházíme po hradbách kolem skoro celého Lokte a užíváme si krásnou výstavu fotografií "našeho" Bohdana Holomíčka. Závan Krkonoš do vypečeného Lokte.

Zase se procházíme po Lokti a podél Ohře až dlouho do večera.

Nad městem vycházel nádherný Měsíc, snažil jsem se ho nějak zakomponovat do fotky s nočním hradem a pobíhal jsem ve tmě půl hodiny po protějším břehu a hledal místo odkud by se to dalo cvaknout. Samozřejmě jsem žádné takové místo nenašel a než bych se snížil k nějaké trapné montáži :-) cvaknul jsem Měsíc nad lesem přímo z náměstí i s pouliční lucernou (ohnisko 480mm EQ).

Čtvrtek 11.8. 2022

Loket - Kladská rašelina - Bečov nad Teplou - Loket. Autem cca 70 km

Opět nejprve tradiční procházka za svítání. Tentokrát jsem se vydal na severovýchod od města na Šibeniční vrch.

Pohledem na hrad Loket a meandr řeky Ohře se tu jistě potěšil nejeden odsouzený na smrt při vláčení se k šibenici, což mu jistě udělalo nesmírnou radost a zpříjemnilo poslední minuty života. Že to bude tak šílenej krpál a že poslední úsek se budu sápat po skalách po statických lanech, to jsem teda netušil. Ale ten výhled stál jednoznačně za to. Ulovená keška byla třešínkou na ranním dortu :-)

Kladská rašelina je jedna z nejstarších a největších přírodních rezervací na Karlovarsku a nejcennější část CHKO Slavkovský les. Byla vyhlášena již v roce 1933 na pěti rašeliništích v okolí Kladské. Kladská rašeliniště jsou ojedinělým souborem horských vrchovištních rašelinišť v nadmořských výškách od 800 do 930 mnm, o celkové rozloze téměř 300 ha, z toho největší rašeliniště je Tajga.

Vrchovištní rašeliniště zde začala vznikat před několika desetitisíci lety v místech, kde se zachytila voda v jezírkách. Později, v době mladších čtvrtohor začala jezírka zarůstat vodními rostlinami a posléze různými druhy rašeliníků. Rašeliniště pokrývá pralesovitý porost borovice bažinní s typickými rostlinami jako jsou rosnatky, suchopýr a klikva.

Smraďoch. Po zlomových liniích ve skalním masivu zde na povrch pronikají minerální vody a plyny, jako dozvuky třetihorní a místy ještě čtvrtohorní sopečné činnosti. Tak vznikají drobné mofety a jezírka, z nichž vycházejí oxid uhličitý a v malé koncentraci sirovodík (sulfan). Zatímco převládající oxid uhličitý je juvenilní, což znamená, že pochází z nitra země, sirovodík vzniká působením sirných bakterií v redukčním prostředí rašeliniště blízko povrchu.

Farská kyselka. Pramen se nachází ve Slavkovském lese v prameništi Mnichovského potoka asi 4,5 km severně od Mariánských Lázní. Vyvěrá v nadmořské výšce 767 m a je nejvýše položenou zachycenou kyselkou v CHKO Slavkovský les. Pramen je jímán mělkou studnou, kde přebytek vody odtéká strouhou zabarvenou od solí železa obsažených v kyselce.

Kyselka ani moc nesmrdí, je úžasně studená a má říz. Skvělé osvěžení při toulání lesem.

Nedaleko obce Prameny v Slavkovském lese se nalézá národní přírodní památka Tři kříže. Trojice křížů, které tvoří dominantu vrcholku kopce, byla vztyčena v roce 1859 jako díkuvzdání za vyléčení nemoci. Důvodem ochrany je hadcový kopeček se vzácnou květenou. Zřejmě nejvzácnější rostlinou v oblasti je endemický rožec kuřičkolistý.

Místo má úžasnou westernovou atmosféru a spolu s okolními vřesovišti působí velmi cizokrajně.

Uprostřed hlubokého údolí nad řekou Teplá se na vysoké skále tyčí majestátní hrad Bečov. Jeho počátky souvisí s křižovatkou důležitých cest, kdy se při jejich průjezdu vybíralo clo. Největší bohatství majitelé hradu získali během 14. až 16. století, když byla těžba cínu v této oblasti na svém vrcholu. Hrad Bečov se řadí mezi jeden z nejzachovalejších českých hradů.

Po návratu do Lokte se ještě couráme po městě a cvakáme poslední letošní výcvaky ze země i ze vzduchu.

Pátek 12.8. 2022

Loket - Hora Sv. Šebestiána - Nové Sedlo - Kralupy nad Vltavou - Krkonoše. Autem cca 350 km

Nejprve patrně poslední letošní procházka Loktem za svítání.

Balíme, uklízíme a loučíme se s Loktem. Po osmé hodině vyrážíme směrem k domovu s tím, že uděláme ještě pár vlastivědných zastávek.
Prvním cílem je pohraniční obec Hora svatého Šebestiána. Před dávnými lety jsme sem jezdili a na každém kroku jsme vzpomínali na mnohdy velmi drsné zážitky ze zimních vandrů. Mrtvá trať už skoro zmizela ze světa, ale místo je to stále kouzelné.

Další zastávkou je nenápadný secesní zámeček Nové Sedlo u Žatce. Nachází se v parku na jižním okraji bývalého JZD, mezi vesnicí Nové Sedlo a zdejší věznicí. Zámek byl součástí velkostatku, sloužil jako mateřská školka a dnes vypadá, že sice někdo (asi obec) začal s nákladnou rekonstrukcí, ale trochu mu došly síly.
Pro nás měl ale zámek jiné kouzlo, protože tady kdysi sloužila jako panská Šárčina prababička a na staré fotografii (daguerrotypii?) vypadá zámek úplně jako živý.

Zastavili jsme se ještě u Mamýý v Kralupech a do Krkonoš jsme dorazili v noci a úplně grogy. A zítra mám turnaj, to bude asi pěkná bída :-)