Po loňské výpravě do Akvitánie jsme usoudili, že Francie ještě nebylo dost a že sice každý Čech zná Provensálsko, ale Okcitánii jako takovou málokdo.
Okcitánie je historická oblast na území dnešní Francie; tvoří v zásadě jižní třetinu francouzského území.
Okcitánie je jeden z 13 metropolitních regionů Francie. Vznikl 1. ledna 2016 sloučením dvou bývalých regionů Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrénées. Správním střediskem regionu je město Toulouse.
Okcitánie sahá svou plochou hned do čtyř samostatných států, a to do: Francie, Itálie, Španělska a Monaka.
Fotografie v tomto deníku byly pořízeny aparátem Canon G7X a telefonem Samsung Galaxy S7 Edge,
panoramatické fotky jsou z přístroje Ricoh THETA SC.
V tomto dokumentu jsou použity částečně texty z velitelova itineráře,
nějaké texty z Wikipedie a dalších zdrojů na netu
a také rychlopalné kresby od Ondry.
Personální zajištění expedice: strojník Míra senior, velitel Honza, ekonom a pokladník Slávek, já jakožto dokumentarista a navigátor, meteorolog Milan, umělec a sommeliér Ondra, řidič expedičního vozidla Míra junior, a právník výpravy Zbyšek.
Hradec Králové – Praha – Rozvadov – Norimberk – Pesmes cca 990 km
Bylo rozhodnuto, že tentokrát poletíme do Toulouse. Lety z Prahy jsou poměrně dostupné a přímé s jedinou, ale docela zásadní vadou: přílet do Toulouse po půlnoci. Shánět půjčení auta a ubytování v jednu hodinu ráno je dost těžké, ne-li nemožné. Zbyšek přišel s výborným nápadem zapůjčení luxusní dodávky už v Čechách, což nám umožní přepravit velké kufry těm, kteří poletí letadlem a ušetří se za letenky a současně ti co pojedou autem vyrazí od den dříve a cestou si něco prohlédnou. Navíc pozemní skupina přijede do místa ubytování již odpoledne, vše zařídí a po půlnoci vyzvedne leteckou skupinu v 50 km vzdáleném Toulouse.
Pozemní skupinu dobrodruhů tvořili Zbyšek, Slávek, Ondra a já. Vyrazili jsme ve čtvrtek ráno z Hradce a pro první den jsme si naordinovali necelých 1000 kilometrů.
Místo pro přespání na cestě jsem volil sofistikovanou metodou zabodnutí špendlíku někam na půl cesty mezi HK a Toulouse. Kolem tohoto místa jsem hledal levné a čisté ubytování pro čtyři lidi, což bylo vedlejší a restauraci s vynikajícím hodnocením, což bylo hlavní. Tímto postupem jsem našel městečko Pesmes s krásným mostem, hradem kde bydlel Ludvík XIV., mobilheimem a restaurací Les Jardins Gourmands.
Dojeli jsme na poslední kapku nafty z Nýřan v podvečerních hodinách.
Ačkoli celých 1000 kilometrů lilo jako z konve, v Pesmes se udělalo milé oblačno, asi na naši počest.
Ubytování bylo velmi skromné, ale restaurace nezůstala své pověsti nic dlužna, bylo to vynikající.
Pesmes – Clermont-Ferrand – Brive – Toulouse – Lombez cca 800 km
Druhý den pozemní cesty. Městečko Pesmes (čte se to Pem) bylo velmi milé a poklidné. Zbyšek nemůže pochopit proč je tu ohromný kemp s mobilheimy, se spoustou místa pro stany, obytná auta a karavany, když tu nic není. Kdo by sem probůch jezdil a proč? Mně se Pesmes líbí.
Jedeme bez přestávek, abychom v Residence Chateau de Barbet stihli recepci a v pohodě ubytovali sebe i zavazadla letců.
Ráno na chvilku vyšlo sluníčko. Za svítání se jdu projít nahoru do města a do cukrárny na kafe.
Ubytování skromné, ale zcela dostačující.
Ondra tradičně zachycuje místa a dojmy.
Dojeli jsme v pořádku do Château de Barbet kolem půl šesté večer. Teploměr ukazoval 27° C ve stínu a bylo strašlivé dusno. Převzali jsme dvě luxusní vilky, nastěhovali zavazadla a jeli na otočku do blízkého městečka Lombez nakoupit zásoby na víkend.
Vedro naštěstí brzy pominulo a přišla prudká bouřka se spoustou blesků. Tatáž bouřka ale způsobila zpoždění letu z Prahy a tak jsme se Slávkem pro kolegy z letecké sekce (velitel Honza, Milan, Míra a Míra) vyráželi do Toulouse až po půlnoci a spát jsme šli ve čtyři.
Lombez - Auch a zpátky, cca 85 km
První den kompletního expedičního týmu. Dopoledne odpočinek, po obědě krátký výlet do města Auch.
Po dvou dnech deště se udělalo krásné ráno. Mraků je stále dost, ale sluníčko už svítí častěji.
Auch [oš] (okcitánsky Aush) je francouzské město v départementu Gers v Midi-Pyrénées. V minulosti bylo střediskem Gaskoňska. Město je také sídlem arcibiskupa z Auch.
Město leží přibližně ve středu departementu Gers mezi toky řek Baïse a Arrats na říčce Gers.
V římské době leželo město na křižovatce cest Périgueux-St.Bertrand de Commingues a Bordeaux-Toulouse. Tehdy se jmenovalo Elimberris.
Nejvýznamnější památky jsou katedrála Panny Marie z 15.- 17. století (fr. Basilique Cathédrale Sainte-Marie d'Auch)
a věž Armagnac.
Jsou krásně vidět už z dálky.
Auch je skutečným a pravým rodištěm slavného mušketýra d'Artagnana.
(Stejně jako asi osm dalších měst v celém Gaskoňsku)
Věž Armagnac.
Pétanque je velice oblíbená hra. Na věku, pohlaví, rase ani ničem jiném nezáleží.
Před katedrálou Panny Marie probíhala prezentace italské partnerské obce. Stánky se sýry, šunkami a vínem, středověká paráda s vlajkami a říznou hudbou.
Odraz katedrály v čudlíku pro přechod přes silnici.
Všude je spousta zajímavých lidí.
Cestou zpátky do Château de Barbet se nechávám vysadit v obci Lombez. Dominantou obce je katedrála Panny Marie s krásnou věží. V obci je spousta krásných uliček a zákoutí, pohříchu však poměrně dost zanedbaných.
Místní exotické kočky jsou překvapivě úplně stejné jako ty naše. Nakupuju ještě v pekárně nějaké bagety na ráno a do do Château de Barbet se vydávám pěšky. Jen tak ze zvyku mávnu na první projíždějící auto a jedu stopem.
Lombez - Albi - Cordes-sur-Ciel a zpátky, cca 300 km
První velký výlet za památkami Okcitánie. Cesta je to dlouhá, ale většinou po dálnicích.
První zastávkou je město Albi.
První obyvatelé žili v místě dnešního Albi v době bronzové.
Město samo bylo založeno Římany po jejich dobytí Galie v roce 51 př. n. l. jako osada Civitas Albiensium.
V roce 1040 dochází ke stavbě Starého mostu - Pont Vieux,
který se stal důležitým faktorem ovlivňujícím obchod.
Vedle tržeb z obchodu a daní bylo zdrojem městských příjmů i mýto za použití mostu.
Ve 12. a 13. století si zde Albigenští neboli Kataři
zřídili vlastní formu křesťanství, která byla církví i státem tehdejší doby odsouzena jako kacířská
a proti albigenským byla vyhlášena křížová výprava,
díky níž bylo toto město mezi lety 1209 a 1229 zcela zničeno,
celá oblast vydrancována a obyvatelé drasticky pozabíjeni.
Výstavba katedrály Sainte-Cécile započala roku 1282 a byla dokončena roku 1482. Je vybudována z cihel a zvenčí působí dojmem nepřístupné, jednolitě utvářené vojenské pevnosti. Zdi katedrály jsou 6 metrů široké. Jedná se o nejmohutnější stavbu z pálených cihel na světě. Jen ve stěnách katedrály je údajně 14 miliónů cihel, v celém městě musí být cihel miliardy.
V letech 1515 – 1540 byla ke katedrále přistavěna 78 m vysoká věž zvaná Baldaquin. Pevnostní charakter katedrály odpovídá nejen místnímu pojetí gotické architektury, které je bylo odlišné od „závazné“ podoby gotické architektury budované v Île-de-France, ale je také jasnou deklarací pevnosti a neochvějnosti katolické církve, jako reakce na potlačené Albigenské kacířství.
Interiér katedrály je tvořen pouze jedinou lodí a je bohatě vyzdoben freskami italských raně renesančních umělců,
z nichž vyniká obzvláště freska Posledního soudu z 15. století.
Je to jak od Hieronyma Bosche, docela fakt děsivé.
Nádheru interiéru výrazně dotváří také filigránsky tvořená chórová přepážka ve stylu Flamboyantní gotiky. Kromě gotického ornamentu ji zdobí také přes 200 polychromovaných soch vytesaných příslušníky burgundsky orientované dílny z Cluny.
Na mostě v Albi - myší volně otočná fotka 360°.
ALBI - Spherical Image - RICOH THETA
V bývalém biskupském paláci je umístěno Museum Henriho de Toulouse-Lautrec, které obsahuje nejrozsáhlejší sbírku prací tohoto francouzského malíře a rodáka z Albi.
Kousek od Albi se nachází půvabná vesnice Cordes sur Ciel. Je to hradbami obehnaná pevnost na kopci nad dvěma údolími a dodnes vypadá z velké části tak, jak byla ve 14. a 15. století postavena.
Lombez - Carcassonne - a zpátky, cca 300 km
Carcassonne - ikona Okcitánie. Po Albi další povinnost v této části Francie. Opět cesta většinou po dálnicích.
Carcassonne patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě, proto bylo roku 1997 zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO.
V 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové. O tři století později se na tomto strategickém místě usadil jiný keltský kmen (fr. Les Volces-Tectosages) a založil zde galské oppidum. Toto oppidum bylo nazýváno později Římany Colonia Julia Carcaso. Ve 3. století Římané okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Podstatná část tohoto opevnění se zachovala do dnešní doby a tvoří vnitřní prstenec hradeb. Okruh sestává z třiceti věží galsko-římského typu s velkými okny, aby byl usnadněn boj oštěpy.
Římané ovládali region okolo Carcassonne až do poloviny 5. století, poté padlo město do rukou západních Gótů. Hradní město zůstalo v jejich rukou až do roku 725. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého se začalo s dělením Franské říše. Město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082–1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána.
V dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí -Albigenští. Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1185–1209) na svém panství tuto heresi trpěl a dokonce i ochraňoval. Avšak papež Inocenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne po 15 dnech padlo. Obyvatelstvo Carcassonne a Béziers bylo kompletně zmasakrováno - 20 000 obětí a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno.
Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo. V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.
Usedli jsme do jedné z mnoha stylových restaurací uprostřed La Cité na oběd.
Vybírali jsme typické gaskoňské speciality. Dal jsem si vynikající cibulačku (fakt úplně něco jiného než co jsem zatím v Čechách jakožto francouzskou cibulačku ochutnal) a výborný Cassoulet de Carcassonne. A spoustu vína :-)
Vedle nás seděly sympatické americké turistky s partnery. Také dlouze vybírali typické místní speciality a nakonec si všichni dali hamburger s hranolkami.
Vstupné do vnitřního opevněného zámku bylo za devět euro, ale umožňovalo přístup na hradby po kterých se dalo obejít celé Staré město. Stálo to za to.
Tady bych si někdy chtěl zahrát divadlo. Nějakýho Shakespeara nebo Haška.
Po náročném výletu je třeba taky relaxovat, tak jsme šli nejprve do bazénu a pak do sauny. Jo, na tohle bych si asi brzo zvykl.
Lombez - Andorra - a zpátky, cca 400 km - cca 600 km
Andorrské knížectví - velký výlet za krásami Pyrenejí, skvostnými panoramaty a levnými nákupy.
Výlet se ne naší chybou stal ještě větším, s prohlídkou Španělska.
Někdo se těšil na krásné snímky přírody, někoho lákala možnost levných nákupů. Na zboží je v Andoře uvalena pouze 4,5 % DPH a na základní potraviny, vodu, léky a zdravotní služby pouze 1 % DPH. Navíc je v Andoře nulová spotřební daň, která znamená velice nízké ceny alkoholu a cigaret.
Při obvyklé ranní procházce kolem zámku jsem si nedočkavě fotil štíty Pyrenejí na obzoru a těšil se na skvostná panoramata.
A jsme na cestě, zasněžené vrcholky hor nás zvou a volají.
Těsně před odbočením na malebný průsmyk Pas de la Casa nás policista nekompromisně odklání. Celý průsmyk je zavřený. Bloudíme po Pyrenejích a hledáme cestu do Andorry. Odmítáme uvěřit, že jediná cesta je přes Španělsko se zajížďkou téměř 100 kilometrů.
Zcela vyklepaní a upečení dorážíme do Andorry. Hlavní město Andorra la Vella je ošklivým, panelákovým královstvím konzumu. Tisíce obchodů, značkových i téměř vietnamských, tisíce nákupuchtivých lidí a vedro k padnutí.
The Shopping Mile - téměř dvoukilometrová nákupní zóna. Pro člověka, který nejraději nakupuje v malých obchůdcích a odchází ze supermarketu když je fronta u pokladny delší než pět metrů, je to zážitek na celý život.
Většinu času v Andoře jsem strávil hledáním informačního centra, kde jsem se chtěl zeptat kudy zpátky do Francie a jestli náhodou už nebude odpoledne otevřená cesta přes hory? Íčko jsem našel a hodná paní se mi vysmála do očí. Na Pas de la Casa spadnul kus skály a cesta bude zavřená několik měsíců. Takže hurá zpátky do Španělska.
Cestou na chvilku zastavujeme u krásné zříceniny Château La Tour de Carol
Volný den pro rekonvalescenci a sport.
Ondra se rozhodl pro pěší výlet do vedlejší vesnice Samartan, k výletnímu jezeru. Zlákal pro tuto výpravu i několik dalších členů expedice. Já se Slávkem jsme se vydali na tradiční golfové utkání. Daří se nám již dlouhé roky alespoň jeden den z expedice věnovat golfu a letos jsme díky dopravě autem měli s sebou i vlastní hole a krásné hřiště jsme měli přímo za barákem.
Golfové hřiště u Château de Barbet je velice malebné, krásně udržované a není zákeřné (až na 17. jamku).
Zajímavě řešené tří a čtyřpary, skoro pětisetmetrové pětipary, jezírka a rybníčky s vydrami (fakt!), spousta volně roztroušených uměleckých děl a výborná kuchyně v Clubhouse ... Nádherný slunečný den na golfu, navíc pár metrů od ubytování.
Po náročném odpočinkovém dni jsme uvítali v horkém odpoledni koupel v zámeckém bazénu, který měl svěžích 27°C a tak poskytoval milé ochlazení.
Lombez - Condom - Fources - Larressingle - La Romieu a zpátky, - cca 220 km
Výlet do malých měst a vesnic za poklidnou atmosférou středověkých sídlišť.
Město Condom leží v údolí řeky Baise a je typicky gaskoňským městem se spletí starých uliček a středověkých domů. Na malém kopečku najdeme mohutnou katedrálu z roku 1531. Jedná se o jednu z posledních ve Francii vybudovaných v gotickém slohu. Za povšimnutí stojí hlavně okenní vitráže a nádherně vyřezávané varhany.
Město leží v kraji proslulém výrobou armagnaku.
I z Condomu se dá jít do Sanitaga de Compostela. Svatojakubská cesta prochází i tudy. Poutníci mají před sebou ještě hodně přes tisíc kilometrů pěšky.
Fources – opevněná vesnice (bastide). Nádherná poklidná atmosféra.
Château de Larressingle je zřícenina hradu v obci Larressingle ve francouzském departementu Gers. Hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století. Druhé a třetí patro hradu byly přidány Arnaudem Orthonem de Lomagne, biskupem z Condomu, mezi lety 1285 a 1305. Další rekonstrukce a přístavby probíhaly v 15. a 16. století, včetně konstrukce šestihranné věže.
La Romieu další nádherná gaskoňská vesnice. Mimo nádherné uličky a zdi ozdobené záplavami růží je důležitý výstavný kostel ze 14. století - Collegiale St-Pierre
Jak se blíží expedice ke svému konci začíná se kazit počasí. Měli jsme ohromné štěstí, že nám celý týden vydrželo slunečno a teplo, zvlášť když nás naši blízcí zásobovali zprávami z Čech o chumelení, deštích, omrzlých rajčatech a podobně.
Přežili jsme všichni v pohodě a s úsměvem.
Lombez - Orange - Annecy, - cca 750 km
Opětovné rozdělení expediční skupiny na letce a bigoše. Odvoz letecké skupiny do Toulouse a odjezd do posledního nocování poblíž Annecy.
Od rána prší. Nakládáme v hustém dešti. Když občas přestane pršet tak jen proto, aby mohlo začít lejt jako z konve.
Leteckou skupinu vykládáme v Blagnac u letiště v Toulouse.
Půjdou před odletem do muzea Aeroscopia, což jim strašně závidím a ani se to nesnažím skrývat.
Pozemní skupina má před sebou dlouhou cestu a rádi bychom cestou také shlédli nějaké pamětihodnosti, ale počasí je proti. Zastavujeme alespoň na chvíli ve městě Orange a příroda oceňuje naší statečnost a na chvilku přestává pršet.
V centru města Orange stojí římské divadlo z 1. století, které se považuje za nejlépe zachované na světě, protože se zde zachovala i budova scény (scaena), dlouhá 103 m a vysoká 38 m. Některé chodby divadla byly vyraženy přímo do skály. Po pádu Římské říše byla budova, jako většina antických budov, využívána jako zdroj stavebního kamene. Během Francouzské revoluce sloužily části divadla jako vězení. Roku 1824 zde započaly restaurátorské práce a od roku 1869 je divadlo využíváno ke koncertům a divadelním představením. V současnosti se do divadla vejde 7 000 diváků, v římské době je však mohlo navštívit až 10 000 diváků. Z původního římského hlediště se zachovaly první tři řady sedadel pro diváky. Byly také zrestaurovány trosky tři a půl metru vysoké sochy císaře Augusta, jejíž kopie zdobí stěnu jeviště.
Slávek po prohlídce divadla zapadl za Ondrou do taverny a já se Zbyškem jsme vyběhli na kopec nad městem, odkud byl krásný výhled na celé město i na divadlo.
Římský kamenný oblouk, mylně označovaný jako "vítězný", je také z doby císaře Augusta a byl podle nápisů postaven při založení města (v roce 10 až 20 n.l.). Je 19 metrů široký a 18 m vysoký se třemi branami a zbytky bohaté sochařské výzdoby.
Kolem osmé hodiny večerní dorážíme do posledního ubytování letošní expedice do Auberge Le Semnoz. Opět jsem vybíral hotel podle restaurace a opět jsem to trefil. Ubytování bylo maličko šílené, ale prý jsou Francouzi na podobné zvyklí, ale mnohachodová večeře byla naprosto vynikající.
Po večeři jsme konstatovali, že se nemůžeme ani hnout a rozhodli jsme se jít projít k jezeru Lac d'Annecy. Vedl nás Zbyšek, který si v mapě našel, že je to jen kousíček a pak už jen asi 600 metrů. Nachodili jsme kolem půlnoci asi pět kilometrů a bylo to krásné.
Annecy - Stuttgart - Norimberk - Rozvadov - Hradec Králové, - cca 1250 km
Dlouhá, předlouhá cesta dodávkou přes Německo domů. Nechtělo se nám kvůli hodinovému průjezdu Švýcarskem kupovat roční dálniční známku za 40 CHF, proto jsme volili delší okliku po Francii a dali za mýto na tom kousku přes 40 euro. Ach jo.
Ráno jsme vstávali brzy a vyráželi s vidinou cesty přes půl Evropy trošku malověrně. Jen tak pro radost jsme si zajeli opět dolů k jezeru a pak i neplánovaně do historického centra Annecy, protože na chvilku přestalo pršet.
Annecy je nádherné město u jezera na úpatí Savojských Alp a zcela oprávněně se mu říká Benátky Alp.
Do Hradce Králové jsme dorazili ještě za světla krátce po deváté hodině. Bylo to krásné a bylo toho dost :-)