Poznávací dovolená u našich severních sousedů.

Ještě začátkem srpna jsme nevěděli kam letos vyrazíme na dovolenou. Zvažovali jsme opět Slovinsko, tradiční rakouské Alpy, Slovensko nebo Tatry z polské strany, dokonce jsme chvíli plánovali "exotickou" Albánii. Nakonec jsme se rozhodli pro okružní cestu západním Polskem, protože jsme tam více než dvacet let nebyli a žádní Češi tam přece nejezdí. Následně jsme zjistili, že všichni naši známí letos v Polsku byli, Růža s klukama dokonce na úplně stejné trase jakou jsme naplánovali my, jen v opačném gardu :-)

.

Fotografie v tomto deníku byly pořízeny aparátem Canon G7X a telefony Samsung Galaxy S7 Edge a Samsung S3 Mini,
panoramatické fotky jsou z přístroje Ricoh THETA SC. Fotografie ubytování jsou většinou ze serveru Booking com.

V tomto dokumentu jsou místy použity texty z Wikipedie a dalších veřejných zdrojů na internetu.

Sobota 24.8.2019

Krkonoše - Hnězdno - Biskupin. Autem cca 550 km

Vyrážíme ráno po šesté hodině, abychom se vyhli největšímu vedru a abychom měli celé odpoledne na prohlídku skanzenu v Biskupinu.

První zastávkou na naší cestě je krásné město Hnězdno (Gniezdno).

Nejvýznamnější stavbou města je trojlodní gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie stojící se na kopci Lechu nad městem. Byla postavena ve 14. století na místě dvou starších kostelů – předrománského z roku 970 a románského z poloviny 11. století. V kostele byly v roce 977 uloženy ostatky choti Měška I., Přemyslovny Doubravky a o 20 let později také sv. Vojtěcha. Od roku 1025 až do 14. století byli v katedrále korunováni polští panovníci. Katedrálu dnes zdobí dvě barokní věže, které byly v roce 1779 zrekonstruovány podle původního vzoru.

Po skoro pěti hodinách jízdy v dost velkém vedru jsme rádi, že se můžeme trochu projít a schladit.

V brzkém odpoledni, za asistence dvou agilních asi stodesetiletých ředitelek parkoviště, parkujeme u skanzenu v Biskupinu.

Před branou skanzenu jezdí krásná úzkorozchodná lokálka.

Archeologické muzeum v Biskupinu je jednou z největších a nejznámějších archeologických rezervací v Evropě. Na jeho území jsou bohaté stopy osídlení od doby kamenné do raného středověku, včetně zbytků obranného osídlení od pozdní doby bronzové a rané doby železné, které byly díky mimořádně dobrému stavu dřevěných konstrukcí nazývány ve 30. letech 20. století „Polské Pompeje“. Oblast zvláštního významu pro kulturní dědictví a vědecký a didaktický význam je oblast poloostrova Biskupińského jezera a jeho okolí uznávána jako historická památka již od roku 1994. V současné době probíhají rekonstrukce pravěkých a raně středověkých osad, včetně slavného obranného osídlení pozdní doby bronzové.

Vnější opevnění s vlnolamem.

Všude je spousta milých a vstřícných lidí, kteří si nádherně hrají.

Dostali jsme i zasvěcenou přednášku o zemědělství a mohli porovnávat české a polské názvy plodin a bylin. Vesměs je to úplně stejné :-)

Nadšeně jsme skanzenem bloudili až do zavírací hodiny. Klidně by tady šlo strávit týden.

Neděle 25.8.2019

Biskupin - Odry - Malbork - Gdaňsk. Autem cca 300 km

Přesouváme se přes další skvělá místa na sever k moři.

Ubytování v Zajazd w Biskupinie je velmi strohé na úrovni dělnické ubytovny, ale s tím jsme počítali, nebylo to ostatně nijak drahé a navíc je to hned vedle skanzenu, což nám vyhovovalo. Rozhodně jsme ale nečekali, že dole v restauraci bude svatba a že velmi hlasitá kapela bude špatně hrát celou noc špatnou muziku. Ještě ve tři hodiny ráno mi hlava poskakovala na polštáři, když dole duněla Lambada a Gangnam Style. U snídaně nás pak čekal rozbitý kávovar, velký výběr uzenin, ale žádná míchaná vejce, cereálie nebo jogurt.
Celkově mě první noc moc nepotěšila.

Těsně před svítáním jsem vyrazil s foťákem ke skanzenu s úmyslem proniknout dovnitř a vyfotit hradiště v prvních ranních paprscích slunce. Protože rozhodně nejsem guerillový fotograf, pohrdl jsem dírou v plotě a šel se zeptat ochranky u brány, zda mohu na chvilku dovnitř. Na moje úpěnlivé a zdvořilé prosby mi pánové odpověděli, že ne.

Tak jsem aspoň cvaknul koleje lokálky venku a "hotel"

Trošku přerostlý úhoř na budově vedlejšího muzea rybářství :-)

Vyrážíme na sever a prvním cílem jsou Kregi kamienne Odry - jedna z nejcennějších archeologických památek v Polsku, pohřebiště z 1. století n.l., vzniklé v době římských vlivů. Je to památka po stěhování Gótů ze Skandinávie k Černému moři v prvních staletích našeho letopočtu.

Rezervace je situovaná na pravém břehu řeky Wda – Černá Voda (která teče směrem na východ) a její rozloha činí asi 17 ha. Toto malebné zákoutí bylo vyhlášeno přírodní rezervací v roce 1958. Toto místo je také velmi zajímavé archeologické naleziště.

Uvnitř ohrazení v řídkém borovém lese se nachází deset celých a několik fragmentů kamenných kruhů, z nichž nejmenší má průměr 15 a největší 33 metrů. Na obvodě kruhů jsou ustaveny kameny vyčnívající 20 - 70 cm nad povrch země. Jejich počet osciluje od 16 do 29 kusů v jednom kruhu. Uprostřed kruhu je zasazený jeden, výjimečně dva kameny. Kromě kruhů se na území rezervace nachází asi 30 mohyl (kurhanů) o průměru od 8 do 12 m.

Místo je to krásné a když jsem pobíhal s kompasem od kamene ke kameni vzpomínal jsem na našeho expedičního velitele Honzu Hejtmana, který by si to tu velmi užil. Většina jasných línií dokonale sedí s východy a západy Slunce na Beltine a Lugnasad, na rovnodennosti a slunovraty a po chvíli měření jsem našel i dokonalé shody se světovými stranami ... No dobře, při troše snahy se tam najde úplně všechno :-)

Je docela veliké vedro a nás čeká Muzeum Zamkowe w Malborku.

Křižácký hrad Malbork je dominantou okresního města Malbork ležícího na severu Polska v Pomořském vojvodství. Obranná tvrz postavená v gotickém stylu zaujímá plochu více než 250 000 m². Skládá se ze tří částí: Podzámčí, Středního hradu a Horního hradu. Je to největší gotická stavba na světě a současně také největší stavba z cihel na světě. Řád německých rytířů zahájil stavbu hradu asi v roce 1274. Roku 1276 dostala městská práva osada, která vznikla při stavbě hradu. V letech 1309-1457 byl Malbork sídlem velmistra řádu a hlavním městem křižáckého státu. Poté byl hrad až do roku 1772 rezidencí polských králů při jejich návštěvách Pomořanska, Vyšší hrad byl od poloviny 17. stol. využíván též jezuity. Po roce 1772 byl Malbork přestavěn Prusy na kasárny a textilní manufakturu, přičemž byla vážně poškozena výzdoba, zničena řada architektonických detailů a některé části hradu strženy. Rekonstrukce byly zahájeny v roce 1817. Od r. 1877 byl hrad rekonstruován pod vedením Carla Steinbrechta až do jeho smrti v roce 1923, práce zdárně pokračovaly do roku 1945, kdy byl hrad silně poškozen Rudou armádou během bojů o město. V padesátých letech dvacátého století byly ruiny místo rekonstrukce rozebírány a stavební materiál se vyvážel pravděpodobně do Varšavy.

Skoro desetimetrová Maruška je trochu ... no divná :-)

Po nájezdu Rudé armády toho z hradu mnoho nezbylo.

Střední hrad (Zamek Sredni) byl původně předhradím. Poté, co se hrad stal sídlem velmistra řádu, byla zde vystavěny hlavní reprezentativní prostory, které později využíval i polský král. Střední hrad je trojkřídlý, směrem k Hornímu hradu otevřený, přičemž na západní straně vystupuje z půdorysu nepřehlédnutelný objekt Zimního refektáře Paláce velmistrů. Na nádvoří stojí pomník křižáckých velmistrů.

Zajímavé je i muzeum jantaru ve sklepeních paláce.

Dominantou Horního hradu je hranolová věž v jeho severovýchodní části. Věž je jednou z částí, které byly ve 2. pol. 20. stol. postaveny zcela znovu. Poskytuje krásný výhled na celý areál hradu, město i řeku Nogat.

Výstup na věž je náročný, ale výhledy stojí za to.

Bloudit po hradu by se dalo několik dní. Bohužel už ale musíme zase dál. Největší výhodou návštěvy hradu až do zavíračky je to, že má člověk hrad a přilehlá fotogenická zákoutí skoro jen pro sebe.

K večeru dorážíme do Gdaňsku a po mírných potížích s navigací v jednosměrkách a s hledáním místa na zaparkování vyzvedáváme klíče od ubytování a zabydlujeme se. Ubytování je skvělé Cosy-Old town Apartment a přímo v historickém centru.

Vyrážím ještě na malou procházku nočním Gdaňskem a jsem nadšen.

Ha, tohle musím vyfotit. To určitě ještě nikdy nikoho nenapadlo, budu určitě první :-)

Pondělí 26.8.2019

Gdaňsk. Pěšky cca 20 km

Odpočinkový den v krásném hanzovním městě.

Gdaňsk (polsky Gdańsk, kašubsky Gduńsk, německy Danzig, latinsky Gedania, Gedanum anebo Dantiscum) je jedno z nejstarších a největších polských měst, metropolí Pomořského vojvodství, ležící v Pomoří na řece Visle na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. Gdaňsk hraje také roli kašubského hlavního města, jejich kulturního centra a sídla nejdůležitějších kašubských institucí.

Nejstarší archeologické nálezy, dokládající místní osídlení v podobě rybářské osady, sahají do 7. století. Ovšem první písemnou zmínku o městě nalézáme v legendě Život svatého Vojtěcha k roku 997, která byla sepsána nedlouho po světcově smrti – kolem roku 1000. Rok 997 proto bývá tradičně chápán jako počátek historie Gdaňska.

Město v průběhu historie přecházelo do vlastnictví polských králů a knížat, do pruských, německých a litevských rukou a to v různých krkolomných smyčkách a v devatenáctém století existovalo dokonce sedm let jako svobodné město.

Ráno před šestou hodinou vybíhám fotit město v prvních paprscích slunce. Pokouším se vylákat i Šárku, ale prý bude stačit, když jí za půl hodiny přinesu snídani do postele.

Ha, tohle musím vyfotit. To určitě ještě nikdy ... Když ono je to tak malebné :-)

"Naše" ulice přímo pod bazilikou.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, polsky Bazylika konkatedralna Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny w Gdańsku nebo také zkráceně bazylika Mariacka je největší kostel v Gdaňsku a je údajně nejvyšším cihlovým kostelem na světě. Jeho stavba byla zahájena v roce 1343, ale dokončení se dočkal až o 150 let později. Do tohoto svatostánku se vejde prý až 25 tisíc lidí.

Do interiéru kostela vede sedm bran, každá z jiné ulice. Přes hlavní loď vedla mimo bohoslužbu velmi frekventovaná cesta. Otevřené protilehlé brány místním dovolovaly jezdit na trh přímo přes kostel.

Hlavní oltář, který byl vytvořen mezi lety 1510 a 1570.

Gdaňská černá Madona.

Po více než 400 schodech stoupáme na věž baziliky do výšky 88 metrů.

Výhledy jsou dechberoucí.

Myší volně otočná panoramatická fotka.

Gdansk - Spherical Image - RICOH THETA

Po návštěvě baziliky se celý den touláme městem a fotíme lidi i domy a nasáváme atmosféru.

Ha, tohle musím vyfotit ... :-)

V poledne nás dohnal hlad do jedné z mnoho krásných restaurací. Dali jsme si nebezpečnou máslovou rybu a byla vynikající.

Prohlídka námořního parníku Sołdek byla neuvěřitelným zážitkem. SS Sołdek byl polský nákladní parník na převoz uhlí a rudy. Byla to první loď postavená ve Štětíně po druhé světové válce a první námořní loď dokončená v Polsku. Byla první z 29 lodí klasifikovaných jako Projekt B30, postavená v letech 1949 až 1954 ve Stocznia Gdańska (loděnice v Gdaňsku). Jméno bylo uděleno na počest Stanislawa Sołdka, jednoho z významných konstruktérů loděnice.

Délka: 87 m, výška: 12.3 m, výtlak: 2005 BRT/994 NRT, dva parní kotle Howden-Johnson, čtyřválcový parní stroj o výkonu 1300 koní, maximální rychlost: 9.9 uzlů (18 km/h), posádka 28 mužů.

Pak už jen bloumáme a fotíme lodě, domy a lidi až do pozdního večera.

Úterý 27.8.2019

Gdaňsk - Łeba - Darlowo - Unieście. Autem cca 300 km

Loučíme se s Gdaňskem a pak přejíždíme do dalšího ubytování. Cestou se zastavujeme u moře.

Tentokrát se na svítání vydáváme oba a projdeme opět celé historické jádro města křížem krážem.

Ha, tohle musím vyfotit ... :-)

V deset hodin dopoledne jsme už zase na cestě dál. Odpočíváme u památníku obrům z kašubských pověstí.

U města Łeba dorážíme poprvé na této cestě k moři. Je tradičně vedro jako blázen a tak koupel přichází velmi vhod.

Cestou po pobřeží zajíždíme do města Darlowo a jdeme se mrknout na hrad - Zamek Książąt Pomorskich w Darłowie. Z vedra jsme tak uválení, že ani nejdeme na prohlídku a jen si ve městě kupujeme velikou zmrzlinu a snažíme se trochu ochladit.

V pozdním odpoledni přijíždíme do dalšího ubytování v Unieście. Dnešní noc přečkáme v penzionu Dom Wczasowy Sloneczko.
Penzion je moc pěkný, personál přátelský a cena mírná.

Ubytovali jsme se a vyrazili na nejbližší pláž na procházku a na hledání jantaru. Couráme se až do tmy.

Středa 28.8.2019

Unieście - Terezčí pláž - Międzyzdroje. Autem cca 150 km

Je na západ cesta dlouhá, zbytečná marná je touha, holahola hou.

A zase na svítání. Když já mám to ranní světlo tak rád.

V devět hodin už jsme zase na cestě dál na západ. Terka nám doporučila krásnou pláž s útesy, kde nebývá moc lidí. Máme to při cestě a tak se tam rádi zastavujeme. Pláž je krásná a hlavně má stín, což je v aktuálním počasí úplné požehnání. Povalujeme se, plaveme, stavíme hrady z písku a já si jdu z radosti zaběhat na čáře přílivu :-)

Z pláže nás vyhnala až bouřka z vedra, která se nám přehnala přes hlavu a zamířila na moře. Blesky práskající do moře jsou obzvláště malebné.

Po bouřce se vzduch trochu ovlažil a my se jdeme projít na pláž a hlavní promenádu. Je krásný podvečer.

Couráme se po molu a já zase cvakám pár náhodných spoluobčanů jen tak pro ilustraci nálady.

Čtvrtek 29.8.2019

Międzyzdroje - Peenemünde a zpátky. Autem cca 150 km

Ještě dále na západ do východního Německa.

Jedeme do Německa na ponorku. V Ústí nad Svinou musíme použít trajekt a to je pro nás suchozemce veliká atrakce.

Protože už je opět úmorné teplo jdeme se před návštěvou muzea ještě trochu povalovat na pláž. Moře je tu úplně jiné než v Polsku a po včerejší bouřce je plné chaluh a miliónů medůz. Vedro je k padnutí a moře je tak teplé, že už skoro neosvěží.
Tahle paní to s opalováním do bronzova asi trochu přehnala.

Kamarád Bubenko u téhle fotky poznamenal: "Měl bych asi přestat číst toho Otu Finka. Hned jsem si všimnul tý mrtvoly u bílýho koše vepředu" :-)

Konečně jsme u cíle naší dnešní cesty. Sovětská raketonosná dieselelektrická ponorka U-461.

Ponorka patří do třídy Projekt 651 (označení NATO - Juliett), v sovětském námořnictvu měla označení K-24. Její domovskou loděnicí byl Nižnij Novgorod. Tato třída ponorek byla sestrojena za účelem napadání hladinových plavidel a cílů na východním pobřeží USA. Ponorka disponovala čtyřmi letounovými střelami s jadernou hlavicí s doletem 460 km. Byla uvedena do provozu v roce 1965 a vyřazena z bojové služby v roce 1994.

Expozice je, vzhledem k stísněnosti a hrozivosti prostředí asi pochopitelně, pojatá docela hravě, asi aby si návštěvnící v půlce nepodřezali žíly :-) Z repráků zní sovětské bojové písně, rozhovory a rozkazy v ruštině, skřípot a hluk motorů a mechanizmů ... Úplné podmořské ticho by asi bylo dost depresivní.

Sovětští vojáci aranžovaní do kajut a strojoven a přibližující běžný provoz na ponorce jsou ukrytí za hustým pletivem, které na fotkách dělá docela zajímavou atmosféru.

Intuitivní a jednoduché ovládání je základ úspěchu.

Netrpím klaustrofóbií, stísněné prostory mi normálně nevadí, ale v přístroji tohoto typu bych pod hladinu nešel ani za milión :-)

Cestou zpátky čekáme na trajekt asi půl hodiny. Dlouhou frontu aut obchází stádo asi patnácti žebrajících divokých prasat s mláďaty. Nechají se krmit a drbat za ušima. Je to trochu smutný pohled.

Večer se jdu opět projít k moři a na molo. Tady to žije do dlouhých nočních hodin.

Pátek 30.8.2019

Międzyzdroje - Grodzisko Lubin - Centrum Słowian i Wikingów, Recław a zpátky. Autem cca 60 km

Další hloubková výprava do historie.

Hned po ránu vyrážíme na hradiště v Lubinu. Má odtud být krásný výhled na meandry řeky Sviny (Stara Świna). Světlo je krásné, výhledy ještě nezamlžené a Tarasy Widokowe beznadějně zavřené. Otvírají v deset a to už nebude světlo vůbec žádné. Oplocení a zástavba je tak chytře vymyšlené, že bez placení není vidět vůbec nic. Chvíli dělám smutné obličeje do kamery u vstupu, ale nikoho jsem zjevně nepohnul, tak jedeme dál za vikingy.

Pokračujeme do skanzenu v Reclawi - Centrum Slovanů a Vikingů. Skanzen je rekonstrukcí budov raného středověku na ostrově Wolin, z období od 9. do 11. století. Rekonstrukce se provádějí na základě archeologických vykopávek prováděných v tomto městě více než 100 let.
Je zde více než tucet rekonstruovaných srubových, palisádových, pletených a sloupových konstrukcí, brána s fragmentem palisády, dřevěné cesty a tři dílny.

Nadšení pracovníci skanzenu ukazují jak mohl vypadat každodenní život našich předků, jak žili a pracovali. V domech jsou repliky a stylizace nábytku, nástrojů a každodenních předmětů z doby před 1000 lety. Nádherné je to, že všechny exponáty a veškeré vybavení lze nejen prohlížet, ale také se jich dotknout, vyzkoušet si různé nástroje, posedět na „historických“ židlích, lehnout si na postel prostě na chvíli se vrátit do starých časů Slovanů a Vikingů.

Co se upeče to se hned prodá a sní. Bylo to výborné.

Střelba z luku nás pochopitelně bavila velmi.

Šárčiny zásahy, první nástřelná, druhá rovnou do čumáku.

Neuvěřitelně precizní výšivky jsme zkoumali zezadu zepředu.

Ve skanzenu jsme strávili mnoho hodin, ale ještě bylo potřeba se jít rozloučit s mořem. Několik dalších hodin jsme se louhovali v moři a děsně jsme si to užívali. Cestou na pláž jsme si koupili za deset zlatých kyblíček a lopatičku a nechali naplno vypuknout naše skryté architektonické touhy :-)

Mezi stavbou hradu a plováním jsem zase nacvakal pár úplně cizích lidí, jen tak pro radost. Někteří myslím trochu ztratili pojem o tom co je ještě neškodné opálení a dlouho jsem koukal zda se ještě hýbou :-)

Náš asi letošní poslední západ slunce u Baltského moře.

Sobota 31.8.2019

Międzyzdroje - Legnica - Książ - Krkonoše. Autem cca 60 km

Dlouhá cesta domů v (na srpen) neuvěřitelném vedru.

Vyrážíme hodně brzy, abychom nejeli v moc velkém vedru. Bohužel vedro je záhy a pečeme se až do poledne. Když už to nejde moc vydržet zastavujeme ve městě Lehnice (Legnica) a jdeme se trochu projít. Dáváme si výbornou pizzu a couráme se po městě. Zajímavé je, že celé centrum města se skládá z paneláků a obkrouženo je historickými budovami roztroušenými po okolí.

Skutečně poslední zastávkou naší dovolené, nepočítáme-li Biedronku kousek před hranicemi, je majestátní zámek Książ.

Podle legendy hrad Książ postavil na strmém skalnatém ostrohu rytíř Frederyk, zvaný Funkenstei v roce 933 z příkazu císaře Henryka Ptáčníka. Původní opevnění bylo zničeno českým králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1263. Książ byl poté vybudován jako hrad svídnickým knížetem Boleslavem I. v letech 1288–1292 z důvodu obrany před dalšími nájezdy z Čech. Po vymření zakládající dynastie hrad mnohokrát změnil majitele. Mimo jiné ho získal v roce 1392 český král Václav IV.

V letech 1428 až 1429 tehdejší hrad dobyli čeští husité. Pozdější zámek prošel velkou rekonstrukcí v devadesátých letech 18. století.

V roce 1941 byl celý objekt rodu Hochbergům zkonfiskován ve prospěch Třetí říše, přestavěn a v letech 1943–1945 využíván jako sídlo gestapa.

Myší volně otočná panoramatická fotka.

ksiaz - Spherical Image - RICOH THETA

Naplánovali jsme si dovolenou na konec srpna, aby nebylo už takový vedro. Bylo. Jeli jsme na sever, tam bude určitě zima a ne jako na Jadranu. Cha :-) Nicméně jsme si to tradičně užili velmi a rozhodně výběru destinace nelitujeme.