Tentokrát pro naši expedici náš hejtman Honza Velitel Hejtman vybral pevninské Portugalsko, neprávem opomíjenou část Evropy,
plnou historických památek, a to najmě megalitických. Výpravy se zúčastnilo již klasické zdravé jádro, tedy já :-), velitel Honza, řidič Míra junior, pokladník Slávek, tlumočník a umělec Ondra, montér Míra senior a všestraně nadaný Pepa.

V tomto dokumentu jsou použity částečně texty z velitelova itineráře a také rychlopalné kresby od Ondry.
Fotografie jsou moje, buď z mobilu Samsung Note 3 nebo z fotoaparátu Canon 60D, objektivy Canon 15-85mm IS a Canon 70-200/L4 IS (laskavě zapůjčil Pepa JOMA Svoboda). V případě, že byste rádi některou fotografii použili napište mi, udělá mi to radost a obratem pošlu snímek v lepším rozlišení a číslo konta :-)

Pátek 10.4.2015

Přeprava na letiště byla bez problémů, odbavení v pohodě a zpoždění letu jen 30 minut. Let z Prahy do Lisabonu je dlouhý tři a půl hodiny, což se dá ještě v klidu přežít. Oběd na palubě byl dobrý, přistání hladké, zástupce autopůjčovny na letišti byla milá a hezká, takže rozhodně nebyl důvod ke stížnostem.

Vyzvedli jsme VW Transporter, napěchovali ho kuframa a vyrazili za dobrodružstvím. Navigace nás vede úplně přesně na souřadnice a tam je místo krásné vily pole neorané. Jezdíme a běháme po blízkém okolí a valem se stmívá. Místní nás posílají od čerta k ďáblu, ale exkluzivní (a zaplacené) ubytování se jménem Ruby není nikde k nalezení. Po mnoha naježděných kilometrech se nás ujímá místní anděl António José Soarez. S jeho pomocí a s pomocí jeho rozvětvené rodiny, několika starostů okolních obcí, tří počítačů, mnoha telefonů a bezedné nádrže optimismu pátráme po zmizelé vile Ruby. Vyrážíme různými směry na místa kde by se snad tajemný dům mohl vyskytovat a s nepořízenou se vždy vracíme do mozkového centra u Soarézů. Kolem jedné hodiny ráno to vzdáváme a seňor Soarez nám domlouvá hotel v asi pět kilometrů vzdálené vsi Pontevel, kam nás ještě odvede svým vozem a vzbudí ochotného hoteliéra. Ubytujeme se a upadneme k neklidnému spánku. Některým se povede i skutečně spát.

Sobota 11.4.2015

Ráno před snídaní jsem se prošel po krásném portugalském městečku Pontevel.

Po snídani jsme se konečně spojili s majitelkou ubytování a lehce to našli. Sice to je na úplně jiných souřadnicích, v jiné vesnici a jinak se to jmenuje, ale zbytek je úplně v pohodě :-)

Ubytovali jsme se a po malém odpočinku vyrazili na první výlet. Kvůli zpoždění redukujeme původně plánovanou dlouhou trasu.
První zastávkou je Grutas Da Moeda - jeskyně (podle aktuálního drahého knižního průvodce měl být v jeskyni pivní bar, bohužel pivní bar zrušili před 13 lety)

Fátima - významné křesťanské místo. V roce 1917 se tu třem dětem údajně zjevila panenka Marie a od té doby sem proudí milióny věřích. K větší slávě boží tu vybudovali křesťanský disneyland s ohromnými parkovišti, neuvěřitelným betonovým sjezdovým palácem ve stylu socialistického realismu, dráhou pro prosebníky, kteří v kleku putují sem a tam a uměleckým čtyřicetimetrovým Ježíškem.

Leira - historické město s hradem. Leira není skanzenem pro turisty. Je to živé portugalské město plné aut a lidí, na náměstí jsme zastihli i klasický bleší trh. Ačkoli se zdá, že každý někam spěchá, jsou kavárny a cukrárny, které jsou skutečně na každém rohu, neustále plné usměvavých portugalců.

Večer vyrážíme na festival vína Ávinho - Festa do Vinho e das Adegas do blízké obce Aveiras de Cima. Je to celkem neuvěřitelná akce, na začátku si člověk koupí pěkný keramický hrneček za dvě eura a celou noc mu někdo hrneček plní vynikajícím vínem, cpe do něj grilované maso a všichni se na sebe usmívají. Na základnu se vracíme nad ránem a nechápeme jak je tohle možné :-)

Neděle 12.4.2015

Ráno vyrážíme na kratší trasu zase na sever. První zastávkou je opevněné středověké město Óbidos, které mě úplně uchvátilo. Všechno krásně udržované a milé. Turistů málo, město jako z pohádky.

Jedeme do Peniche podél pobřeží a fotíme skály. Na pláži v Peniche pak sedíme v kavárně a pijeme kafe a pivo

Pondělí 13.4.2015

Původně měl být volný den, ale protože se plány změnily vyrážíme na další výlet. Nejprve Mafra - ohromný a krásný klášterní komplex, 5200 dveří, 2500 oken, současně se výstavby zúčastnilo až 45000 lidí.

Sintra - letní sídlo portugalských králů. Sintra je typické turistické místo, spousta lidí, aut, vyhlídkových autobusů, rikš, předražených kočárů tažených unavenými koňmi, hromady pozlátek, naháněčů do hospod ... a k tomu bylo už dost velké vedro.

Nakonec jsme dojeli na konec světa na Cabo da Roca - útesy a maják na nejzápadnějším výběžku Evropy (nepočítáme-li Island, ale kdo by ho počítal, že? :-)), je to západněji než Británie a Irsko.

Někteří nezodpovědní turisté chodí po útesech daleko za plotem :-)

Vracíme se k večeru na základnu. Ještě fotím kostelík v naší vesnici a večerní venkovsko-industriální atmosféru :-)

Úterý 14.4.2015

Ráno ostrým tempem vyrážíme k Evoře. Výlet je to dlouhý tak jedeme radši dříve. V navigaci nacházíme Sao Brissos, kde má být kaplička ze 17. století, udělaná z 5500 let starého dolmenu. Bohužel jedeme úplně jinam a zajíždíme si asi sto kilometrů. Nakonec se vydáme správně, nacházíme a kaplička je moc pěkná.

Pak jedeme na na Anta Grande do Zambujeiro - obrovský dolmen s pohřební komorou (a plechovou střechou).

Všude je spousta korkových dubů.

Almendras - největší kamenný kruh na Pyrenejském poloostrově, 92 kamenů. Moc pěkný a tajemný.

Míra se dobíjí. Prý to má úžasný vliv na paměť a koncentraci. Teď už nikdy nic a nikde nezapomene.

Ondra zkouší, zda magický vliv kamenů dokáže zahnat akutní chuť na kávu. Prý ne.

Jiný kraj, jiná havět. Tohle stvoření mělo skoro čtvrt metru a běhalo to děsně rychle :-)

Odpoledne pak dorážíme do Evory. Římský chrám a spousta středověkých staveb. Krásné město skoro bez turistů.

Tady žijí lidé.

Středa 15.4.2015

Opět volíme mírně redukovanou trasu oproti původním plánům. Nejprve Tomar - krásný hrad a klášter templářských rytířů.

Nezbytná společná fotografie.

Batalha - klášter a opatství z 15. století, památka UNESCO. První a jediný déšť na naší výpravě. Chytli jsme i pěknou bouřku s krupobitím, naštěstí v autě při přejezdu mezi atrakcemi.

Alcobaca - ohromný cisterciánský klášter. Z venku hodně zdobený, uvnitř stroze bílý. Rozhodně velice zajímavý.

Čtvrtek 16.4.2015

Jedeme podél řeky Tajo nahoru. Nejprve na templářský hrad Almourol ze 12. století na ostrově. Jedeme lodí na ostrov a zpátky a je to super. Nikde nikdo pohoda, klídek.

Jediný český nápis, který jsme našli v celém Portugalsku.

Potom na Castelo de Belver, hezký hrad nad krásnou klidnou vesnicí v údolí řeky.

V místní hospůdce děláme během půl hodiny tržbu jako štamgasti za měsíc :-)

Portugalci to mají s vnímáním teploty trochu jinak. Nám bylo celkem vedro, ale tenhle chlupáč měl svetr s norským vzorem.

Pak ještě vyjedeme nahoru do kopců na Anta do Penedo Gordo - malinkej dolmen bez čepice v krásný krajině s výhledem.

Pátek 17.4.2015

Vstáváme po páté a balíme. S půlhodinovým zpožděním oproti plánu vyrážíme na cestu do Lisabonu a všechno klape. Auto vracíme bez problémů, mýto, které se nám celou dobu průběžně elektronicky přičítalo dělá necelých 90 ojro tak to jde. Na letišti všechno v pořádku, odevzdaný kufry, vytištěný palubní lístky ...

Jen jsem si v kapse u kalhot zapomněl švýcarskej nůž a u odbavení mi ho pochopitelně vyhodili :( a Míra si při dopíjení piva odložil ledvinku s veškerejma dokladama a klíčkama od auta a nechal jí tam. Po spoustě telefonování a pobíhání jsme zjistili, že ledvinka se našla, ale už nestihneme pro ní dojít. Tak ještě sháníme někoho kdo by z Náchoda dovezl na Go Parking náhradní klíče od dodávky. Let v pohodě, celkem to uteklo.

V Praze je kosa jako blázen a čekáme na klíčky. Dvě hodiny na letišti, pak ještě další dvě hodiny v kolonách přes páteční odpolední Prahu. Domů dorážíme navečer.