Jednoduchá dovolená v časech koronaviru. Opět.

Opět jsme plánovali Slovinsko nebo Rakousko a opět to nevyšlo. Tentokrát nás opět odradila celosvětová pandemie Covid-19 a usoudili jsme, že tuzemská dovolená bude letos opět to správné řešení. Nebylo to tu už jednou?

Od Barči a Františka jsme dostali k narozeninám třídenní zámecký pobyt na Hrubé Skále, který se nám podařilo zabookovat od středy do pátku a zbytek týdne jsme obalili výlety po zejména západních Čechách.

Všechny fotografie byly pořízeny telefonem Samsung Galaxy Note 10 Lite a DJI Mini 2.
Jen pár výcvaků pro vzpomínání na dovolenou bez uměleckých ambicí.

V tomto dokumentu jsou místy použity texty z Wikipedie a dalších veřejných zdrojů na internetu.

Neděle 25.7.2021

Krkonoše - Plzeň. Autem cca 550 km

Vyrážíme ráno po šesté hodině, abychom se vyhnuli největšímu vedru a abychom mohli cestou navštívit Mamýý v Kralupech. Kolem poledne dorážíme v pořádku k Barče a Františkovi do Plzně.

Máme hlad, tak první pamětihodnost musí být hospoda. Jelikož ve Vrchlabí chodíme často ke Švejkovi, rozhodujeme se pro stejnou značku i tady, mimo jiné proto, že plzeňský Švejk je údajně ten první z celé franšízy.

Barča s Františkem nás pak až do večera prováděli po zajímavostech Plzně.

Například pseudorománský kostel sv. Jana Nepomuckého ze začátku dvacátého století je určitě stavba hodná paměti. Nicméně slovo redemptoristický jsem si nezapamatoval doteď. Pronásledoval jsem v kostele člověka, který vybíral všechny kasičky, abych se ho zeptal na historii kostela a on přede mnou kličkoval od jedné hromádky milodarů ke druhé až nakonec zmizel někde v sakristii, tak nevím, jestli to byl redemptorista nebo lupič.

Žízeň nás neomylně dovedla do areálu bývalých Krkonošských papíren, kde je stylová hospoda Papírna. Že nejsme v Krkonoších jsem poznal neomylně při placení, dvě piva a dvě třetinkové limonády za 250 korun je docela mazec. Točený Krakonoš dvanáctka za dvacku je asi fakt jen u nás. V Plzni točená Plzeň asi všude stojí dvaapadesát a víc.

Další courání a další pamětihodnosti.

K večeru jsme se sešli s Beddy, naší dlouholetou kamarádkou a spolužačkou z Matfyzu. Ačkoli jsme se třicet let neviděli, plynule jsme navázali v hovoru a bylo to neskutečně fajn. Beddy je furt stejná a furt se s ní bezvadně pije. U Salzmannů jsme byli do zavíračky a bylo to velmi osvěžující.

Pondělí 26.7.2021

Plzeň - Plasy - údolí Střely - Panenka skákavá - Žlutice. Autem cca 100 km

Po pohodovém noclehu v Apartmánu Homér kousek od náměstí (směle doporučuji) jsem se byl ještě proběhnout po centru a nacvakat pár památečních výcvaků.

Překvapivá je ochota Plzeňanů nalepit jakkoli nevkusný a moderní billboard, reklamní ceduli nebo oznámení i na ty nejkrásnější historické budovy v centru. Obří Okamurův portrét přímo v sousedství největší české židovské synagogy už asi nikoho v Plzni nepřekvapí.

Cestou za dalším dobrodružstvím navštěvujeme ještě Barču v práci u Dobrovského v OC Rokycanská.

Ačkoli předpověď počasí slibovala zataženo a přeháňky je vedro k padnutí. Klasika. První zastávkou na cestě k severu je komplex kláštera v Plasech. Je pondělí, takže je klášter, stejně jako většina památek v Čechách neprodyšně uzavřen.

Plaský klášter založil v malebné krajině, 25 kilometrů severně od Plzně, roku 1144 tehdejší kníže Vladislav II. jako první panovnickou fundaci mezi cisterciáckými kláštery. Majetek kláštera se rozšiřoval díky darům i vlastní činností řeholníků. Kromě poddanských dávek se klášter živil mimo jiné díky síti dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo které spravovali.
Slibný rozvoj Plas a rozšiřování klášterního majetku ukončila zkáza opatství za husitských válek. Roku 1421 byl klášter vypálen, komunita rozptýlena, hospodářská doména rozchvácena a postupná konfiskace statků zmenšila plaské panství na minimum.
Stabilizace klášterního hospodářství přišla až po třicetileté válce a spustila vlnu přestaveb, která trvala až do zrušení kláštera roku 1785. V letech 1661-1666 byl za opata Tenglera raně barokně přestavěn původní kostel. Další plaský opat Ondřej Trojer s architektem Jean Baptist Matheyem na samém konci 17. století vystavěl třípatrové sýpky s hodinovou věží, severně od sýpek v novou prelaturu, před ní upravil hospodářský dvůr a mimo klášterní klauzuru zcela přestavěl hřbitovní kostel sv. Václava.

V celém areálu nyní probíhá citlivá rekonstrukce.

Z Plasů vyrážíme na vandr údolím řeky Střely. Máme v plánu navštívit camp T.O. Silver River a trochu se schladit v řece. Okamžitě zabloudíme a nachodíme navíc asi deset kiláků, ale vůbec to nevadí, protože je tady všude krásně.

Camp nakonec skutečně nalezneme a je tu všechno jako za starých časů. Vaříme si kafe na ohni, relaxujeme a užíváme si přírody co to dá.

Dojíždíme do Žlutic do penzionu Harmonie, dáváme si dobrou večeři a na západ Slunce vyrážíme na skok do Skoků.

K navštívení tohoto kostela nás přiměl Ondřej Vaculík v jedné z epizod výborného (a smutného) seriálu
Mizející místa domova - "Panenka skákavá" ze Skoků

Kostel Navštívení Panny Marie je římskokatolický poutní kostel v zaniklé vesnici Skoky nad přehradou Žlutice. Jednolodní neorientovaný kostel z let 1736 až 1738 byl postaven stavitelem Johannem Schmiedem z Útviny na místě původní kaple postavené roku 1717. Mohutný svatostánek na umělé terase odvodňované dvěma štolami má dvouvěžové průčelí, k obdélníkovému presbytáři přiléhají po stranách dvě sakristie. V letech 1990–2006 byl systematicky vykrádán a poškozován.

V roce 2006 utrpěl kostel veliké škody poté, co zloději kovů shodili měděné báně kostelních věží. To byl impuls pro sdružení Pod střechou z Toužimi, které se zapojilo do záchrany památky. Začalo zde organizovat různé aktivity. Zpočátku nebylo hlavním záměrem sdružení obnovit stavbu, ale vrátit Skokům život, a díky přítomnosti lidí zabránit dalšímu loupení. Hned v roce 2007 vznikl projekt Skokovská stezka představující záměr oživení poutní tradice a kombinující v sobě jak duchovní pouť, tak naučnou stezku, která byla slavnostně otevřena v roce 2010. V roce 2008 vznikl projekt Živé Skoky, jehož cílem bylo zpřístupnit kostel veřejnosti.

Do budoucnosti je záměrem obnova kostela v jeho původní barokní podobě s cílem zachovat genius loci poutního místa. Občanské sdružení Pod Střechou začalo usilovat o získání Schopova hostince, který by posloužil jako zázemí pro kostel a kde by vznikl poutnický dům.

Kostel Navštívení Panny Marie, zájezdní hostinec, Žlutická přehrada a tajemný vrch Vladař.

Úterý 27.7.2021

Žlutice - Chyše - Rabštejn - Manětín - Plasy - Křivoklát. Autem cca 120 km

Penzion Harmonie ve Žluticích byl fajn a snídaně skvělá. Je čas vyrazit dál (nebo zpátky?).

Nejprve se chvíli couráme po Žluticích a přemýšlíme, jestli se dnes už konečně upečeme do zlatova.

Další zastávkou je malebná obec Chyše. Hlavní turistickou atrakcí je zámek a zámecký pivovar.

Historie zámku Chyše počíná již rokem 1158, přičemž toto sídlo prošlo během času významnými přestavbami. Nejprve bylo gotickým hradem, později renesančním a barokním zámkem. Naposledy svou podobu zámek změnil v polovině 19. století, kdy proběhla přestavba ve stylu anglické gotiky. Každá z přestaveb zanechala na chyšském zámku své dodnes výrazné stopy. V sousedství zámku se nachází Zámecký pivovar Chyše, který nedávno prošel náročnou rekonstrukcí a v roce 2006 byl otevřen veřejnosti. Zároveň byla po 74 letech obnovena výroba místního přírodního nepasterizovaného piva.

Pokračujeme do Rabštejna nad Střelou, nádherného historického města (fakt) velikosti vesnice, plného krásných dřevěnek, města se zámkem, kostelem, klášterem, hradem ...

Rabštejn máme spojený hlavně s vandry z časů malin ještě nezralých a s rozechvěním zjišťujeme, že je stejný a ještě lepší. Tedy až na hospodu U mnicha, která už je v pr...achu.

Z Rabštejna je to coby kamenem dohodil do Manětína. Manětín je neuvěřitelně malebné městečko s náměstím, kterému vévodí barokní kostel sv. Jana Křtitele a průčelí barokního zámku. Zámek byl po komančské devastaci skvěle rekonstruován a anglický park je krásné místo k odpočinku.

Chvíli po poledni jsme zpátky v Plasech a míříme do pivovaru. Včera jsme si tu vyhlídli expozici Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea, na kterou se moc těšíme.

Výstava je skvělá a úžasně se tu vyblbneme. Stavíme klenby, skládáme parketové podlahy a s koncem otevírací doby nás musí téměř vynést v zubech.

Hladově se vrháme do blízké lovecké restaurace Pivovarský dvůr. Výzdoba divoká, ceny vysoké, jídlo jak ze špatné školní jídelny.
Tak snad radši rychle dál.

Se západem Slunce dorážíme na Křivoklát.

Ubytování v penzionu V Budech je perfektní. Večerní posezení na terase s výhledem na hrad nemá vůbec žádnou chybu.

Středa 28.7.2021

Křivoklát - Nelahozeves - zámek Hrubá Skála. Autem cca 170 km

Ráno vzhlížím od Rokytky ke hradu. Další krásný den.

Penzion V Budech, opět směle doporučuji.

Vydáváme se na prohlídku hradu. Ráno je ještě všude málo lidí a na prohlídku vyhráváme skvělého a nadšeného průvodce.

Příšerky na lavicích v hradní kapli jsou děsivé a roztomilé.

Setkáváme se i s naší kamarádkou Janinkou, která na hradě také provádí a vzhledem k epidemiologické situaci si děláme správně distanční selfie.

Obcházíme všechny okolní vyhlídky na hrad a kocháme se výhledem. Počasí pomalu ale jistě dohání předpověď a zatahuje se.

Cestou nemůžeme vynechat legendární hospodu U Jezzu. Výzdoba unikátní, hudba skvělá, jídlo výborné a ceny mírné.

Volíme cestu mimo Prahu a navštěvujeme Nelahozeves, kde jsme se před více než třiceti lety brali.
Celou cestu leje jako z konve a na zámku nás chytá pořádná průtrž mračen.

Tudy jsme v říjnu 1990 vyšli jako manželé. Jako by to bylo včera.

S večerem přijíždíme na zámek Hrubá Skála, kde nás čeká pořádně mastňácký lázeňský pobyt, který nám nadělili k narozeninám Barča s Františkem. Děkujeme :-)

Po bouřlivém dnu nastal krásný večer. Procházíme se po okolí a užíváme si zámecký život.

Čtvrtek 29.7.2021

zámek Hrubá Skála. Lázeňský pobyt.

Ráno si domlouváme procedury na odpoledne a dopoledne zase trávíme couráním po zámku a po skalách.

Odpoledne nás na chvilku přijeli pozdravit i Terka s Ondrou. Prolezli jsme zámek i s věží a poseděli u zmrzliny. Bylo to moc fajn.

Pak došlo i na to wellness. Suchá a mokrá sauna, relaxační balkón s vyhlídkou na skály, prostě paráda.
Byl jsem malinko nervózní. Viděl jsem příliš mnoho dokumentů o Pompejích, děsivé ztuhlé mrtvoly nešťastných lidí mě straší ve snech, nikdo se asi nemůže divit, že něco s názvem masáž lávovými kameny ve mně vzbuzovalo mírné obavy. Bylo to nakonec úplně super. Na tohle bych si rychle zvyknul.

Tříchodové večeře v zámecké restauraci byly stylové a velmi dobré.

Ještě se v podvečerním světle procházím po okolí.

Pátek 30.7.2021

zámek Hrubá Skála - hrad Trosky - Keltské opidum - Jičín - Krkonoše. Autem cca 170 km

Ráno si dáváme ještě vynikající snídani a loučíme se zámkem.

Poslední pohled z pokoje na první nádvoří a jedem.

Cestou domů se zastavujeme na hradě Trosky. Parkoviště skoro prázdná, pár lidí se potlouká po hradbách. Když jsme se vraceli z hradu dolů, stála u pokladny fronta jak na maso a na parkovištích bylo asi milión aut. Správné načasování je základ pohody.

Na Panně, výhled na Babu.

Výhled z Baby zpátky k Hrubé Skále a Ještědu.

Reklamní cedule kolem Trosek nás nalákali na Keltské opidum Semín. Už obrovské prázdné parkoviště v době, kdy se na Troskách nedá ani zastavit, nás mohlo varovat. Nedbali jsme všech signálů a vešli dovnitř. Paní v pokladně nás ujistila, že keltského na jejich opidu není nic, že o historii místa se nic nedozvíme, ale že mají v podzemí střelnici, kde si můžeme zastřílet bez zbrojního průkazu, že mají taky v podzemí výstavu jakýchsi polodrahokamů a že vstupné je jen osm set pro dva. Trochu v šoku jsme se vydali po nepěkné dlažbě z OBI zpátky k autu a přejmenovali jsme to na keltský obidům. Tohle je fakt úlet.

Sobota 31.7.2021

Krkonoše - Porciunkule Hostinné. Autem cca 40 km, pěšky 25 km

Dovolenou zakončujeme značením cyklotrasy ze Strážného nad Hříběcí boudy.

Kvůli jarní vlně covidu, následujícímu deštivému počasí a zoufalému nedostatku volného času jsme neměli ještě domalován jeden značkařský příkaz. Předsevzali jsme si, že to musíme mít hotové nejpozději do konce července. Klaplo to na poslední chvíli :-)

Vyrážíme za rozbřesku, abychom aspoň z počátku unikli vedru a značíme přes šest kilometrů trasy s půlkilometrovým převýšením. Bereme to téměř v poklusu, takže už po devíti hodinách práce jsme zpátky u auta.

Aby toho snad nebylo málo, vydávám se večer ještě na náměstí na bigbít.
Spektrum, naše oblíbená kapela z mládí opět čaruje. Ty dědkové hrajou pořád úplně skvěle.

Nachodil jsem za sobotu přes 33 tisíc kroků. Pěkný závěr dovolené.